Lenka Bradáčová se v českém právním prostředí etablovala jako významná osobnost, zejména během svého působení na pozici vrchní státní zástupkyně. Její kariéra je spojena nejen s mediálním zájmem, ale i s významnými rozhodnutími ve státním zastupitelství, a to jak za doby působení Pavla Zemana (2011-2021), tak Igora Stříže (2021-2025). Postavení této ženy ve vrcholové politice a právu ji obstarává přezdívku “žena moci”, která podtrhuje její vliv na chod spravedlnosti v České republice.
Mediální popularita Lenky Bradáčové odstartovala s kauzou středočeského hejtmana Davida Ratha v roce 2012. V té době byla náměstkyní krajského státního zástupce, ovšem případu se ujala nepříslušně, neboť měl být řešen v Krajském státním zastupitelství v Praze. Tento zásah ústeckého zastupitelství vyvolal značné kontroverze a povyšování Bradáčové na pozici vrchní státní zástupkyně následovalo spíše jako důsledek veřejného tlaku než řádného procesu.
Bradáčová a její role ve zmíněné kauze vedly k opakovaným stížnostem ze strany Davida Ratha. Ten namítal manipulaci s příslušností soudů a sdělil, že nátlak na jeho vazbu byl nelegitimní díky změně výběru soudce uložení vazby mezi různými lokalitami. Ústavní soud nakonec konstatoval porušování principů právního státu při postupu ústeckého krajského zastupitelství.
Další nepopulární incident spojený s Bradáčovou se odehrál při kontrole vězení Davida Ratha. To bylo zaměřeno na nákup zdravotní matrace pro Ratha; akce samotná však nebyla podložená zákonem, což opět vyvolalo kritiku ohledně dodržování kompetencí státno-právních orgánů.
I když Lenka Bradáčová dlouho nezvažovala možnost stát se nejvyšší státní zástupkyní, roku 2025 po skončení svoje funkční periody jako vrchní státní zástupkyně tuto roli přece jen přijala. Situace okolo jmenování nebyla náhodná – důvodem podpory ze strany vlády Premiéra Fialy byly obavy o budoucnost její kariéry po plánovaných volbách.
Tento krok znamenal pro Bradáčovou výrazný posun nahoru do funkce s nižší mocenskou relevancí než doufala. Ve snaze získat více pravomocí nyní usiluje o transformaci četných stupňů soustavy státního zastupitelství takovým způsobem, aby posílila postavení Nejvyššího soudu na úkor stávajících vrchních institucí.
Ozývající se hlasy proti těmto snahám varují před tímto justičním mocenským převratem a apelují na nutnost zachovat tradiční struktury české justice bez ohledu na individuální ambice jedné osoby nebo politické skupiny; což ukazuje výstižně situaci dnešní legislativy kolem mechanismu fungování celého systému správy práva v České republice.