V USA je unikátní systém voleb prezidenta, ve kterém volitelé vybírají hlavu státu. Tento proces funguje tak, že občané nejprve volí delegáty (volitele), kteří poté rozhodují o prezidentovi. Ačkoli obvykle vychází vítězství jasně po volbách volitelů, situace se může zkomplikovat. Pokud žádný kandidát nezíská nadpoloviční většinu, přechází rozhodování na Kongres. Tuto problematiku rozebírá i Koudelka (Trikolora) v kontextu Muskova návrhu na změnu volebního systému.
Systematické zaměření na dvě dominantní politické strany ovlivňuje výsledek voleb a často brání třetím stranám v dosažení významného vlivu. Pokud některý z neúspěšných kandidátů získá malý podíl delegátů, může to vést k situaci, kdy ani jeden z hlavních uchazečů nebude mít potřebnou většinu hlasů. Takové výsledky jsme již několikrát zažili; například v roce 1825 a 1801 se výběr prezidenta ocitl v rukou Kongresu právě kvůli výraznému rozložení hlasů.
Sněmovna reprezentantů následně cílí na tři nejlepší kandidáty podle počtu získaných hlasů od jejich volitelů a voliči neprovádějí přímou volbu – každý stát dostává pouze jeden hlas bez ohledu na počet jeho zástupců ve Sněmovně. To znamená, že méně lidnaté státy mohou mít zásadní vliv na konečný výsledek voleb. Například Kalifornie s mnoha poslanci má stejnou váhu jako Aljaška s pouhým jedním zástupcem v Sněmovně.
Celý tento systém vytváří potenciál pro paradoxní situaci: i když většina poslanců Sněmovny pochází ze strany A, mohl by zvítězit kandidát strany B díky podpoře malých států – což připomíná biblický příběh o Davidovi a Goliášovi. Volba viceprezidenta pak probíhá jednodušeji skrze Senát, kde každý stát bez výjimky zastupuje dva senátoři.
Muskova iniciativa však naznačuje radikální reformy tohoto systému tím procesem převodu moci směrem k parlamentu USA při zachování prezidentského modelu vlády. I když vedoucí postavení státu by stále bylo spojeno s výkonem moci exekutivy, mohlo by to vyvolat obavy ohledně stability federalismu a spravedlnosti zastoupení jednotlivých států.
Pokud by došlo ke změnám tak zásadním jako odstranění role prezidentských volitelům ve prospěch Kongresových hlasovacích mechanismuse , mohlo by to znamenat krizi pro politickou reprezentaci USA – zejména pro velké státy jako Kalifornie nebo Texas – které by mohly cítit frustraci nad tímto nesouladem mezi populací a možnostmi ovlivnit konečné rozhodnutí o volbě hlavy státu.
Koudelka (Trikolora) si klade otázku: Jak bude reagovat okolních 82 % obyvatelstva pokud malostrannická menšina při vlastní jednotné vůli dokáže prosadit vítězství svých vlastních preferencích? Tato úvaha nastoluje vážné otázky ohledně fungování amerického demokratického procesu a jeho budoucnosti.