Prezident Petr Pavel nedávno schválil nový zákon, který se zaměřuje na definici postavení umělců pracujících na volné noze. Ten umožní těmto tvůrcům žádat o finanční podporu od státu, která je aktuálně vyčleněna ve výši 120 milionů korun. Zřejmě se očekává, že tato částka v budoucnu poroste.
Zajímavé však je, že podmínky pro získání této pomoci jsou z pohledu logiky poněkud zavádějící. Pokud umělec z různých důvodů nezíská angažmá a ocitne se v potížích, má možnost využít státní podpory. Na druhou stranu fyzické osoby podnikající jako OSVČ nemají obdobnou možnost. Pokud nenajdou uplatnění a jejich podnikání zkrachuje, nemohou čerpat žádnou finanční pomoc od státu.
Je důležité sledovat situaci ohledně toho, kdo bude mezi prvními příjemci této umělecké podpory a zda bude opravdu směřovat k těm umělcům s relevantním postavením v oboru. Bude zajímavé zjistit, zda budou do procesu zapojeni také méně známí tvůrci nebo jestli podpora skončí jen u prominentních jmen.
Mgr. Václav Krása ze strany Trikolora poukazuje na možné nestandardnosti v rozdělování těchto financí a zdůrazňuje potřebu transparentnosti při jejich alokaci.
Dalším aspektem celé situace je diskuse o tom, zda by i ostatní profese na volné noze měly mít stejný přístup k podobné podpoře jako umělci; například podnikatelé čelící krizím by mohli být rovněž cílem státních programů.
Krom toho stojí za zmínku i fakt, že tento krok může znamenat určité posuny ve způsobu uznávání kultury a jejích pachatelů ve společnosti vůbec. Může to být začátkem nové éry spolupráce mezi jednotlivými vládními institucemi a oblastmi kreativní práce.
Otázkou tedy zůstává: Je štědrá ruka státu vůči některým obdobám profesí spravedlivá? Případná nerovnost by mohla vést k dalšímu rozdělování společnosti podle profesního typu – což by bylo škodlivé nejen pro trh práce jako takový ale také pro kulturní scénu jako celkový organismus.
