Kupka (ODS) upozorňuje, že současný postup vlády v oblasti stavební legislativy připomíná spěchání hlavou proti zdi. Podle něj je třeba zastavit a zamyslet se nad tím, jak krok po kroku urychlit stavební přípravy a projednávání projektů v České republice. Vláda Andreje Babiše se podle Kupky vydala na problematickou cestu, kterou řeší předkládaný zákon. Ačkoliv existuje shoda na nutnosti zrychlení procesů, přístup k jeho realizaci vyvolává zásadní obavy.
Jednou z prvních výhrad Kupky je způsob, jakým je návrh zákona koncipován. Kritizuje především nedostatky v procesu jeho tvorby a apeluje na potřebu důkladnějšího projednání namísto ukvapených rozhodnutí. Druhou významnou výhradu směřuje k rozsahu změn, které tento zákon zatím obsahuje; zavádí totiž rozsáhlé institucionální změny bez dostatečné diskuse s odbornou veřejností.
Za třetí varování upozorňuje na to, že digitalizace by měla být prioritou pro budoucnost českého stavebnictví. Její opomíjení během projednávání zmíněného zákona může vést k dalším problémům v efektivitě celého procesu schvalování stavebních projektů i po přijetí legislativy.
Kupka zdůrazňuje také fakt, že návrh mění celkem 42 dalších právních norem – a to činí situaci velmi složitou pro Sněmovnu i pro odborné subjekty podílející se na posuzování novély stavebního práva. Práce týmu poslanců by tak měla být efektivně koordinována s odbornými institucemi.
V rámci diskuse citoval dopis ministryně Mrázové z června letošního roku jako příklad paradoxu jejího vyjadřování o legislativních návrzích předložených poslaneckou iniciativou versus vládním návrhem zákona o střetu zájmů. Podle Kupky ministryně jasně prezentovala své názory o potřebě komplexního projednání klíčových legislativních opatření; avšak při aktuální debatě došlo ke střetu mezi protichůdnými postoji jejího ministerstva.
Na konec však varoval před tímto uspěchaným postupem nastavení nové normy ve stavebnictví: hrozbou jsou vážné chyby v konečném textu novely oproti plánovaným cílem urychlit projekty bydlení a odvrátit krizi dostupnosti bydlení v Česku. Takováto situace může ohrozit další rozvoj stavitelství nebo dokonce vyvolat dodatečné soudní spory díky chybným formulacím ve schváleném právním dokumentu – což mnozí odborníci často opakovaně zdôrazňují jako reálné riziko této situace ve sledované oblasti státní správy.Kupka (ODS) vyjadřuje znepokojení nad situací, která se vyvine v případě, pokud se vláda nehodlá zastavit a přehodnotit své kroky. Podle něj spěchají čelní představitelé do slepé uličky s jejich reformami, které mohou mít závažné důsledky. Vyzývá k zamyšlení a pečlivému zhodnocení stávajícího procesu legislativních změn.
Jedním z hlavních problémů je nedodržení zákonem stanovených lhůt na závěr některých stavebních řízení. Ministerstvo pro místní rozvoj spolu s dalšími institucemi mělo za úkol pomoci proces urychlit, avšak věci se nakonec nezdařily. Kupka upozorňuje, že tuto situaci nelze dávat za vinu opozici, neboť to byl výsledek nedostatečné přípravy a organizace na ministerské úrovni.
Další zásadní obavy se týkají plánovaných institucionálních změn v oblasti stavebního práva. Historie ukazuje na kritické analýzy Ministerstva vnitra zveřejněné mezi lety 2017 a 2018, které varovaly před možnými hospodářskými škodami plynoucími ze sloučení různých správních orgánů do nového centrálního úřadu. Tyto analýzy odhadovaly potenciální škody až na 20 miliard korun a varovaly před možností zablokování stavebních povolení.
Kupka dále konstatuje, že nový centrální Stavební úřad musí být schopný efektivně fungovat jak technicky, tak personálně. Jedním z klíčových bodů je otázka pracovní síly: dosavadní zaměstnanci stavebních úřadů nemusí přejít do tohoto nového útvaru v dostatečném počtu a celkově je potřeba lépe hodnotit kvalifikaci těchto pracovníků.
Podle Kupky není dostatek odpovědí ze strany ministerstva o tom, jak plánují problémy s institucemi zvládnout. Upozorňuje na to jako na zásadní aspekt celé reformy; jde tu o hodnotu odbornosti a zkušeností stávajících zaměstnanců ve veřejné správě.
Oproti tomu spojující proměna formuje nové výzvy nejen pro procesy povolování stavebních projektů ale i pro samotnou organizační strukturu veřejné správy v České republice jako celku. Minulé studie ukazují rizika spojená s navrhovanými autentickými řešeními – intervence nepovedou pouze k administrativním pseudo-reformám bez reálného pokroku v praktické realizaci projektů.
Na závěr doporučuje využití svých zkušeností při vytváření menšího dopravního úředního místa jako pozitivního příkladu pro budoucnost větší instituce se mnohem více hmotných zkušeností z pohledu operabilnosti výkonu agendy státní správy svědčí o nutnosti důkladného rozboru všech kroků před implementací velkých strukturálních změn po vzoru centralizovaných systémových modelů správy ve státě.Kupka (ODS) vyjádřil vážné obavy o současném směřování vlády, přičemž varoval, že spěchání s některými návrhy může mít neblahé následky. Čelíme situaci, kdy nevhodná rozhodnutí mohou ohrozit již tak komplikovaný systém vydávání stavebních povolení v České republice. Podle Kupky je nezbytné se zastavit a důkladně zvážit kroky, které by měly nastat při reformě tohoto procesu.
Jedním z klíčových problémů je plánovaná změna v řízení stavebních povolení pro bytové komplexech. Kupka upozorňuje na to, že úřad nemůže snadno přijmout taková rozhodnutí bez patřičného zázemí a přípravy. Rychlost zavedení těchto změn by mohla totiž zpomalit celý proces schvalování stavebního plánu místo jeho urychlení.
Další zásadní výtku představuje odložení digitalizace procesů spojených se stavebním řízením až do roku 2030. Kupka označil tento postpon za kontraproduktivní krok vůči cíli usnadnit práci státní správy a efektivněji řídit agendu s menším počtem zaměstnanců. Zatímco vláda mluví o důležitosti digitalizace, její konkrétní realizace se zdá být vzdálena.
Odpovědnost za implementaci umělé inteligence (AI) ve veřejném sektoru byla také zmíněna jako klíčový faktor budoucnosti českého stavebnictví. Kupka připomíná minulou práci na tomto projektu pod vedením předchozí vlády Petra Fialy a vyzývá nynější kabinet k tomu, aby nesledoval pasivně trendy a skutečné pokroky v této oblasti.
V rámci diskuse o budoucnosti českého stavebnictví byl také předložen optimistický pohled na průměrnou délku schvalovacího procesu za roky 2024 a 2025 podle údajů Ministerstva pro místní rozvoj – ta činila pouhých 98 dní. Naproti tomu morfologie složení stávajícího systému ukazuje dlouhodobý nárůst doby potřebné k povolování: od 143 dnů v roce 2015 ke zvýšení až na 246 dní v roce 2019.
Kupka zaznamenal tři zásadní výhrady vůči navrhovaným reformám s tímto cílem: první týkající se opatrnosti při změnách penalizujících procesy schvalování; druhou hypotetickou možnost zbytečně složitějších administrativních podmínek pro vyhrazené stavby; třetí pak nedostatečné využití moderních technologií ke zjednodušení práce úřadů i samotných občanů během žádosti o povolení.
S těmito argumenty jasně apeluje na vládnoucí stranu ODS k tomu, aby se ještě zamyslela nad svými kroky než bude příliš pozdě – jakékoli impulzivní reakce mohou vést k dalšímu chaosu ve způsobu vydávání potřebných dokumentací pro realizaci projektů po celé České republice.Kupka (ODS) vyjádřil obavy ohledně aktuálního postupu v oblasti stavebního řízení, přičemž varoval před unáhleným a nekoncepčním přístupem ke změnám. Argumentoval, že je zásadní si uvědomit reálné důsledky nelogických kroků, které by mohly mít závažné dopady na kvalitu a efektivitu stavebních procesů. Vyzval k zastavení a zamyšlení nad současnými reformami, které jsou orientovány spíše na politické cíle než na konkrétní analýzu efektivity.
V kontextu zkracování délky povolovacích procesů citoval Kupka data Ministerstva pro místní rozvoj, podle nichž průměrná doba vyřízení stavebního povolení v roce 2025 dosahuje pouze 98 dní. Toto číslo je výrazně nižší ve srovnání s rokem 2019, kdy to bylo 246 dní, a rokem 2015 s délkou procesu 143 dnů. Zajímalo by ho však zjistit příčiny těchto rozdílů – zda jde skutečně o zlepšení způsobené reformačními opatřeními anebo o odlišnost metodiky hodnocení.
Podle Kupků je nezbytné mít k dispozici dobře strukturovanou analýzu předtím, než se pustíme do dalších změn legislativy. Bez relevantních dat by reformy mohly být zaváděny jen na základě osobních dojmů a nikoliv na podkladech jednoznačně demonstrujících potřebu takových kroků. Jeho požadavek spočívá v tom, aby byla přijata opatření podporující další urychlování procesu строительства.
Zároveň poukázal na úspěchy ministerstva dopravy při řešení podobných problémů se státními investicemi i výstavbou infrastruktury jako pozitivní příklady dobré praxe pro oblasti bytového stavitelství či soukromých projektů.
Kupka se také kriticky vyjádřil k navrženým institucionálním změnám týkajícím se digitalizace stavebního řízení. Podle něj tyto návrhy nebyly dostatečně promyšlené a neřešily klíčové výhrady vznesené například Ministerstvem vnitra ohledně potenciálních rizik spojených s těmito změnami.
Nakonec zdubloval svá slova varováním o tom, že největší překážkou ve stavebním procesu i tak zůstává územní plánování – oblast stále nedostatečně řešená i modernizovanými návrhy regulací. Apeloval tím nejenom na kolegy z opozice ale také vládnoucí stranu; doporučil zaměřit se společně na odstranění překážek bránících rychlému rozvoji této klíčové oblasti vzdělávání potřebného pro budoucnost České republiky v sektoru nemovitostí odstraněním zbytečných bariér.Martin Kupka, poslanec za ODS, nedávno komentoval situaci v České republice s výzvou, aby se politici zastavili a zamysleli nad svým přístupem. Upozorňuje na to, že současný rychlý postup mnoha rozhodnutí může vést k nebezpečným důsledkům. Obává se, že pokud budou pokračovat v dnešním stylu jednání bez pečlivého zvážení dat a analýz, mohlo by to poškodit nejen celou zemi, ale i ty segmenty společnosti, které chtějí podporovat.
Vyzval k tomu, aby vláda místo neřízeného spěchu vypracovala přesné analýzy na základě dostupných dat. Podle něj Ministerstvo pro místní rozvoj již má potřebné informace a měla by být povinností vlády je využít k urychlení reálných procesů i ekonomického rozvoje. Spoléhat se pouze na úsilí prosadit své plány silou je podle něj riskantní cesta.
Kupka kritizuje přístup některých politiků ke stavební legislativě a digitalizaci. Vyjadřuje obavy z toho, že zaměření na prosazování nerealistických projektů místo zabývání se skutečnými problémy může mít dlouhodobé negativní dopady na české stavebnictví a jeho klíčové oblasti rozvoje. Hlavním cílem by mělo být nalezení rovnováhy mezi modernizací a efektivním řízením procesů.
Dalším bodem je potřeba komunikace mezi různými úrovněmi státní správy i mezi jednotlivými sektory společnosti. Když bude chybět spolupráce a racionální debata o důležitých tématech ze strany vládních institucí i politických stran, hrozí stagnace nebo dokonce návrat zpět v už tak složitém procesu transformace veřejného sektoru.
V závěru Kupka aplikuje svůj apel přímo věřitelům ve stavebnictví s tímto varováním: Aktuální transformační trendy mohou způsobit více škody než užitku bez dostatečné přípravy změn založených na faktech a datech lokálních realit tohoto odvětví. Dále dodává: „Nejlepší způsob jak zajistit stabilitu je jednat informovaně.“
Sice hrozící rizika jsou konfrontována narůstajícím tlakem čelit požadavkům růstu populace i ekonomiky země. Proto Martin Kupka žádá o uvážení priorit oblasti stavebnictví s vědomím sociálních dopadů a potřeby ochrany zájmů občanů ČR jako celku.Spolupráce napříč oblastech politiky může vést ke společným řešením bez destruktivních následků pro naše budoucnost.