Petr Lachnit z hnutí ANO se ve svém úvahovém příspěvku zamýšlí nad fenoménem bezohlednosti v dnešní společnosti, přičemž zdůrazňuje, že tato nepříjemná vlastnost není pouhým nedostatkem ohledů na druhé. Bezohlednost se projevuje i v absenci toleranci k chybám ostatních a ukazuje neochotu akceptovat jiné názory či chování. Podle Lachnita je důležité si uvědomit, že tato problémová vlastnost nezávisí na věkových kategoriích, ale na individuálním přístupu každého jedince.
Jednou z příčin současného stavu společnosti může být i nedostatek kvalitní výchovy ze strany předchozích generací. Mnozí kritizují mladé lidi za jejich chování, avšak často zapomínají na to, že právě oni sami byli vzorům a učitelům pro současnou mládež. Historií se promítají otázky vychování a vzorů chování – kdo byl tím vychovatelem či tím příkladem? A právě tento cyklus má dopad na to, jak se jednotlivci dnes chovají.
Lachnit také zmiňuje konkrétní situace ze života každodenního městského ruchu. Například pozoroval scénář v metru, kdy mladá těhotná žena nebyla dostatečně oceněna jinými cestujícími za uvolnění místa. Tato reakce naznačuje oslabující kulturní normy jako poděkování nebo úctu k ostatním lidem v podobně zranitelné pozici. Tímto drobným incidentem tak ilustruje širší problém – lidé již nevnímají potřebu projevit ohleduplnost k ostatním.
Dalším aspektem bezohlednosti je narušení veřejného prostoru hlučným jednáním různých generací – zatímco někteří mladí lidé ruší kolemjdoucí hlasitě puštěnou hudbou nebo mobilními zařízeními, ti starší pak nezřídka zakrývají svoje telefonické konverzace urážlivými výrazy do prostoru městské hromadné dopravy či jiných veřejných míst.
Kulturní normy ovšem mnohdy stojí na zvládnutých vzdělávacích principech a společenském kontextu minulosti. Lidé měli dříve možnost brát inspiraci z literatury či filmového umění tamější doby; dnes však situace vypadá odlišně a vzory nejsou vždy ideální místo vzhledem ke kvalite obsahu moderních médií.
Jak podotýká Lachnit (ANO), obavy o českou společnost by měly směřovat nejen směrem k mladým generacím s cílem je kritizovat ale spíš by měly vést i nás samotné ke zmínce o změnách našeho vlastníků jednání vůči nápodobenině mateřských vzorců činění ve společnosti jako celku. To postihuje jak dospívající populace tak strukturu středního věku bez ohledu na jejich předchozí zkušenosti s osobním rozvojem nebo ohleduplností vůči okolnímu světu; změny začínají od jednotlivců samotných.