Petr Lachnit, člen ANO, se zamýšlí nad tím, jak by pravděpodobně oslavoval státní svátky Tomáš Garrigue Masaryk, známý jako kacíř pro své reformní myšlenky. V současnosti je podle jeho pozorování zřejmé, že jen malá část populace se těmito dny zabývá jejich náboženským významem. Seznamuje nás s tím, že naše společnost má nejvyšší podíl nevěřících na světě a tento fakt se odráží v přístupu k náboženským svátkům.
Jeden z těchto svátků je věnován Janovi Husovi – osobnosti, která usilovala o reformu církve a byla pro ni význačná. Lachnit připomíná Husovu snahu o jednostrannou reformaci římského katolicismu a jeho odpor vůči odpustkům. Upozorňuje na to, že jestliže církev nyní najde cestu ke smíření a pokání po staletích konfliktů, měl by Hus pocit částečného uspokojení. V minulosti ale musel čelit mnoha překážkám včetně majetkových problémů způsobených Josefem II., které ovlivnily postavení katolické církve ve státě.
Zajímavostí je účast katolických představitelů při vzpomínce československé husitské církevní komunity. Podle Lachnita jde o signál snah o ekumenismus; zároveň však vyjadřuje obavy ohledně nerovnosti ve vztazích mezi různé směry víry. Chyběla mu například přítomnost představitelů husitské církve na akci v rámci oslav věrozvěstů Cyrila a Metoděje.
Masarykovy úsilí zavést národní církev byly vnímány jako snaha zbavit československou spiritualitu vlivu Vatikánu; byl příznivcem Jana Husa natolik, že symbolicky nahradil prezidentskou vlajku černou vlajkou během výročí Husova upálení – což vedlo k diplomatickému napětí s Římem. Tím jasně ukázal svůj postoj proti pohledu na roli katolicismu v českém kontextu 20. století.
Lachnit zmiňuje absurdity současných politických debat kolem masarykovských tradic ze strany politiků orientovaných na katolicismus – namítá totiž neslučitelnost masarykovské demokracie s dobovým postavením žen či procesem jmenování duchovních autorit ve společnosti dominované oddaností hierarchii pápství.
Na závěr uvádí svůj pohled na ateismus uznaný ve společnosti; domnívá se totiž, že by lidé měli znát více důvodů za státními svátky místo toho pouze uživat si krátkých dnů volna bez hlubší reflexe jejich historie či významu pro dnešní dobu.