Revoluce, které se nesnažily o žádné skutečné změny, jsou téma, jímž se zabývá Petr Lachnit (ANO). V rámci analýzy postpolitického prázdna se objevuje obraz společnosti, kde politické snažení ustupuje do pozadí. Místo pokusů o proměnu světa podle ideologických představ dochází k administraci složitých a propojených problémů moderního života. Tato situace je podložena myšlenkami německého politického teoretika Ulricha Becka, který varoval před politiky snažícími se kontrolovat sociální procesy a utvářet lepší budoucnost.
Beckova vize popisuje turbulentní realitu dnešní doby jako „splašený svět“, kde chaotické události ohrožují schopnost politiků přinášet smysluplná řešení. Politici by tedy měli opustit naivní přesvědčení o svých mocenských ambicích a soustředit se spíše na prevenci potenciálních hrozeb. Tento nový přístup si žádá opatrnost a zodpovědnost při řízení rizik s cílem zachovat stabilitu společnosti.
V této souvislosti vznikl alternativní systém správy společnosti mimo tradiční politiku. Ačkoliv revoluční hnutí v 90. letech zmizela z centra dění, nová uspořádání vyvstávala ze zdrojů nepolitického charakteru. Mezi známé případy selhání patří i protesty hnutí Occupy v New Yorku, jejichž organizační krouživost vedla ke zmatku bez jasného směru nebo vize budoucnosti.
Podobné potíže zasáhly také aktivisty z Egypta během revoluce v roce 2011; i tam sociální média sice mobilizovala veřejnost na náměstí Tahrír, ale nevedla k construované představě nové politické struktury pro Egypt po sesazení režimu. Každý narazil na realitu chaosu bez konkrétního plánu – nakonec moc převzalo Muslimské bratrstvo díky jeho precizně definovanému programu.
Zajímavě paradoxním momentem bylo vítězství Muslimského bratrstva ve volbách – liberálové a progresivci byli šokováni nedostatkem vlastních alternativních plánů ve chvíli nahromadění moci islamistům. Postupem času došlo až k obratu názorů těchto původně liberálních aktivistů vůči armádě otázce stabilizace situace za každou cenu prostřednictvím vojenského zásahu.
Ve světle těchto událostí začalo být čím dál více jasné, že návrhy západních politiků nemohou fungovat efektivně ani vzdor měnící se globální dynamice moci – často byli spíš manažery než skutečnými lídry ve své snaze formovat realitu kolem sebe. Ztraceno bylo orientaci nejen doma ale i mezinárodně; fatální omyl Západu vyústil do potřeby přeorientování pohledu na to,jak chápat modernější koncept postpolitiky dnes – pohnout sanstand suicide snižování svoji imaginární moc tak bude potřeba mnoho času a maratónskou výdrž po kolektivním vzestupu nad chaosem prázdnoty
JUDr Petr Lachnit (ANO), jako místostarosta Prahy 5 , si vytváří prostor pro otázky ohledně řízení světa skrze optiku technokratických přístupům bez reálné polítické síly . Dnešní úsilí musí vystihnout nejen schopnosti reakc box; mělo by zároveň nutit obyvatele strategicky hledat odpovědi na novodobé výzvy celosvětového rázu .