Petr Lachnit z hnutí ANO se ve svém projevu zamýšlí nad významem morálky ve společnosti. Upozorňuje, že slovo “morálka” nepřipouští množné číslo, což naznačuje, že by mělo existovat jednotné chápání jejích zásad. Není však možné opomíjet kontext, v němž často dochází k morálním vychýlením jako je lež a krádež. Zatímco některé lži mohou mít určitou míru soucitu nebo laskavosti, jiným formám nečestnosti bychom se měli vyhnout.
Ve své analýze tvrdí, že společnost se zdá být prosycená frustrací a touhou po odvetě za skutečné či domnělé křivdy. Tato nespokojenost s běžnými normami ovšem není rozhodně jen záležitostí mladé generace; podobné obavy existovaly už dříve v historii, jak dokazují i starší literární díla. Každá generace čelila kritikám ze strany těch starších.
Lachnit také poukazuje na to, že krádeže nebyly nikdy vymýtány a staly se tak součástí běžného chování mnoha lidí. To by samo o sobě nemuselo být tragické; farmaři a bezmocní lidé by však neměli být obětí této praxe. Je jedním z našich mravních principů chránit slabší? V současnosti to spíše nevypadá takto – lokálně vládnou mocní lidé a slabší získávají menší ochranu.
Zajímavou myšlenkou Lachnita je absence “morálního rejstříku”, který by fungoval podobně jako trestní rejstřík. Pokud jsou určité špatné činy tolerovány nebo ospravedlňovány bez adekvátní reakce společnosti, trpíme tím dlouhodobě všichni – zejména ti nejzranitelnější.
Jak sama historie ukazuje skrze kulturní odkazy na operu či literaturu, morálnost byla vždy složitou otázkou zavrženými hodnotami v různých režimech vlády a ekonomických systémech bez ohledu na to, zda jsme byli pod kapitalismem či socialismem. Někdy nám tradice prezentuje postavy jako kladné hrdiny i tehdy kdy jednají nečestně – to svědčí o historickém rozporu s dnešními normami.
Závěrem Petr Lachnit vybízí k temu zajistit si vlastní vědomosti o morálních standardech a nebýt pasivní vůči nespravedlnosti kolem nás. Podotýká důležitost jednotlivce: měli bychom usilovat o spravedlivější společnost nejen pro sebe samé ale především pro naše děti; měl bychom rázně říct “ne” podlostem místo toho abychom je tonuli do nečinnosti či tolerance vůči špatnému jednání druhých lidí.
Morální obnovy lze dosáhnout i malými kroky: odmítáním pomluv nebo údajů bez základny pravdivosti může každý z nás udělat krok správným směrem; nestačí uchylovat se pouze ke slovům umět postavit silný postoj proti tichému odsuzování druhých jen kvůli vlastním výhodám či zájmům cizích stran.
Měli bychom si uvědomit hodnota vztahů mezi námi je příliš důležitá než abychom ji podrobovali cynickému pohledu na svět ze strany jiných okolností života . Jediným řešením není rezignace na morální principy ale jejich jasná aplikace přispívající ke kvalitativní změně našeho života v prosperující budoucnost každého jednotlivce i celého společenství./