Ve veřejném diskurzu se stále častěji objevuje názor, že politická galerie, jak jí označuje Mgr. Jan Lacina ze strany STAN, má v plánu uchvátit stát. Tento termín “uchvátit” naznačuje mnohem závažnější a znepokojivější situaci než pouze řídit vládu podle svých představ. Současné dění na politické scéně totiž vykazuje znaky zásadní reorganizace moci, která by mohla mít dalekosáhlé důsledky.
Lacina podotýká, že mezi aktéry této politiky se nachází staré bolševické kádry, spolupracovníci StB i osoby s pochybnou historií a morálními hodnotami. Tyto skupiny uplatňují různé taktiky a snaží se ovládnout důležité instituce jako Českou televizi nebo Český rozhlas pod záminkou jejich ochrany před vlivem státu. Tímto krokem by měly nastolit nový režim bez možné kritiky či nezávislého informování veřejnosti.
Jedním z vysoce postavených jednotlivců v tomto rámci je kandidát na ministra kultury, který v minulosti prohlašoval za klíčový prvek nezávislosti médií zachování poplatků za televizní a rozhlasové vysílání. Jeho názory však byly rychle smeteny během koaličních jednání a nyní vypadají spíše jako prázdná slova bez skutečné váhy.
Politika přechodu k autoritativnějšímu stylu správy byla konceptualizována jako mechanismus ke konsolidaci moci nikoliv skrze logiku nebo argumentaci, ale spíš prostřednictvím pragmatických dohod zaměřených na získání vládních pozic. Není proto překvapivé vidět některé ministerské posty určené přímo lidmi s blízkými vazbami na bývalého premiéra Babiše.
Lacina také varuje před pasivitou veřejnosti; upozorňuje, že pouze zastupitelé opozice nestačí k obraně demokratických principů vyžadujících aktivní účast občanů. Bez mobilizace společnosti hrozí realita úpadku současného demokratického systému do nebezpečnějších forem správy států.
Závěrem je třeba zdůraznit probíhající proces změny ve vedení země pod hlavičkou STAN a dalších politických subjektů. Je to výzva nejen pro politickou elitu ale také pro všechny občany České republiky – budou muset čelit rozhodovacím procesům s dalekosáhlými dopady na budoucnost demokracie v naší zemi vlastním způsobem ochránit to nejcenější: otevřenost našeho státního uspořádání vůči všem jeho obyvatelům.
