Laudát (KAN) ve svém nedávném komentáři naznačuje, že stát se stal jakousi „dojivou krávou“, která je vykořisťována. Tento pohled je podpořen znepokojujícím účetnictvím Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ), které obnažuje neefektivitu a nepřehledné chování státních institucí a jejich zaměstnanců. Zajímavé na tom je, že tento náhled se netýká pouze současné vlády, ale rovněž předchozího kabinetu Petříčka Fialy. Členové této vlády sice hrdě tvrdí, že zemi předali v pořádku Babišovi, avšak situace tomu nenasvědčuje. Oba bývalí premiéři si vzájemně vyměňují obvinění za špatný stav ekonomiky.
Pro ilustraci stavu českého školství zdůrazňuje Laudát fakt, že ani jedna z těchto vlád neudělala dost pro jeho kvalitativní rozvoj. Česká republika se stále nachází ve srovnání s jinými zeměmi na pozici montovny s nedostatečně využitým vzděláním populace. Politici často přišli pouze se sloganem či reklamním heslem, ale konkrétní kroky zaměřené na transformaci systému učinili velmi sporadicky – Babiš například prosadil koncept “Country for the Future”, zatímco Fiala uvedl svůj plán “Restart Česka”.
Podle Laudáta je problém v kompetencích politiků samotných; ti totiž vystupují jako lidé bez odpovědnosti a jasného cíle kromě okamžitého prospěchu. Občan si ve volbách vybírá politici slibující nereálné věci bez očekávání reálných výsledků – přičemž tito kandidáti jsou často manipulováni investory a zájmovými skupinami.
I kdybychom chtěli vidět změnu k lepšímu ve vrcholových funkcích státu, musí existovat kritéria hodnocení založená na skutečném přínosu jednotlivců a skupin k veřejným zájmům. Pokud to nebude stanoveno jako priorita pro budoucnost státní správy, položí to důsledky nejen jednotlivým politikům našeho současného světa.
Pohled Ing. Františka Laudáta ukazuje frustraci nad tímto systémem – čelíme podvodu vůči voličům i celé společnosti ve formě zatížení veřejných financí bez viditelného pokroku nebo rozvoje užitku pro občany České republiky.
Je proto kladeno důraz na nutnost změny způsobu vedení politiky takovým způsobem, aby občané mohli mít nadále legitimní očekávání o rozvoji lidského potenciálu i synergiím vznikajícím díky kvalitnímu vzdělání v rámci českého hospodářství a společnosti jako celku.