Včera tomu bylo přesně 155 let od vzniku Pařížské komuny – pokusu pařížských dělníků o vymanění se z kapitalistické nadvlády a zavedení spravedlivějšího systému, který byl 28. května 1871 společnou snahou německých a francouzských vojsk krvavě potlačen.
Během tohoto krátkého období bylo, mimo jiné, zavedeno všeobecné volební právo a právo na bezplatné vzdělání zbavené církevních vlivů. Byla zrušena dětská práce. Lidé ve všech volených funkcích byli odvolatelní a byla jim vyplácena mzda průměrného dělníka. Prázdné továrny a opuštěné domy bohatých přešly pod společnou demokratickou kontrolu. Zároveň však Komuna selhala především kvůli své izolaci (nepodařilo se jí rozšířit revoluci mimo Paříž), nedostatečné organizaci a váhavosti vůči buržoazii (např. neobsazení Banque de France, dokonce s poukazy na “legálnost” revoluce), což vedlo Karla Marxe k hlubší analýze její zkušenosti a tím k dalšímu rozvinutí přechodu od utopického k vědeckému socialismu (Občanská válka ve Francii, marxists.org/cestina/marx-engels/1871/051871a.html).
To, že i dnes po 155 letech nám přijdou některé kroky komuny příliš radikální, jenom dokazuje, jak málo jsme se od té doby jako společnost posunuli.
Její odkaz však nezmizel, stal se inspirací pro další generace hnutí usilujících o sociální spravedlnost, demokracii zdola a důstojné podmínky pro všechny.
Psali jsme: „My nejsme kolonie.“ Babišovy plány ohledně summitu NATO 7 dní do devadesátky. Milion chvilek vytáhne na Letné znovu Svěráka
„Vyznělo to jinak, než jsem chtěl.“ Hlavatý ze STAN žehlí „hnědé uhlí“ Kraj na prodej? Co se děje na Liberecku