Jan Lipavský, poslanec za stranu Piráti, se v nedávném vystoupení na půdě Poslanecké sněmovny dotkl tématu strategické komunikace státu a zrušení odboru, který měl tuto agendu na starosti. Prohlásil, že vláda by neměla mít své “hlásné trouby” a měla by umožnit více otevřenou platformu pro diskusi o důležitých otázkách. Využil této příležitosti k interpelaci vůči předsedovi vlády Andreji Babišovi.
Lipavský podal svou interpelaci už 24. března s cílem zjistit důvody zrušení odboru strategické komunikace, které je naplánováno na začátek roku 2026. Uvedl, že to nebyla jeho první žádost o vysvětlení této problematiky a dosud nedostal uspokojivé odpovědi. Proto vyjádřil potřebu větší transparentnosti k této závažné otázce v rámci celého státního aparátu.
V rámci svých dotazů se zaměřil na dokumenty či analýzy, které měly být základem pro rozhodnutí o zrušení tohoto odboru. Zajímal se také o to, zda před tímto krokem proběhlo formální hodnocení činnosti odboru a jaké závěry byla tato analýza schopna poskytnout.
Navíc požádal o informace ohledně kompetencí a odpovědností spojených s tímto odborem po jeho zrušení – co konkrétně bude odstraněno bez náhrady a co bude převedeno jinam. Lipavský vyzdvihl význam jasné struktury koordinace strategické komunikace státu.
Čelil také otázkám týkajících se bezpečnosti státu v kontextu konzultací mezi různými složkami bezpečnostních orgánů před nasazením nového opatření po roce 2026. Šlo mu především o to zjistit, zda byly tyto organizace zapojeny do rozhodovacího procesu a jakým způsobem byly jejich výstupy zahrnuty do konečné podoby rozhodnutí vlády.
Jeho opakované dotazy směřovaly i k tomu, jak budou plněny závazky Česka vůči Evropské unii nebo NATO poté, co zmizí centrální koordinátor pro strategickou komunikaci. Poslanec vznesl další výzvu k jasnozřivosti ohledně toho, kdo konkrétně nese odpovědnost za koordinaci těchto aktivit mezi jednotlivými rezorty v současné situaci hybridních hrozeb.
Lipavský tak jasně poukazuje na potřebu efektivní politické diskuze zaměřené na ochranu státní integrity zásadními mechanismy komunikace nejen uvnitř země samotné ale i směrem ke mezinárodním partnerům.Vladimír Lipavský (STAN) prohlásil, že podle něj vláda nepotřebuje mít své „hlásné trouby“ pro šíření informací. Tento postoj se objevuje v souvislosti se zrušením odboru strategické komunikace, což vyvolalo otázky o tom, jak bude stát nadále efektivně koordinovat svou komunikaci zejména v oblastech jako je mezinárodní spolupráce a boj proti dezinformacím. Je paradoxní, že navzdory snahám o posílení strategického přístupu k těmto tématům vláda zrušila klíčovou instituci.
Dalším důležitým bodem je otázka budoucnosti mechanizmů pro strategickou komunikaci státu. Diskuse směřovala k tomu, zda vláda plánuje ustanovit nový orgán či jiný mechanismus a jak by měla tato nová forma fungovat. I zde padly dotazy na časový rámec realizace takových opatření a konkrétní mandát nové instituce.
V kontextu těchto úvah byly zmíněny události letošního března, kdy došlo například k požáru v Pardubicích nebo repatriačním letům po vypuknutí konfliktu na Blízkém východě. Tyto situace jasně ukázaly potřebu efektivní a koherentní státní komunikace za krizových okolností.
Nicméně Lipavský zdůraznil, že ze slova premiéra se vlastně nic nového nedozvěděl. Odpovědi od ministra byly stále stručnější a zdálo se mu to problematické – zatímco na začátku dostával podrobné analýzy, nyní byly informace značně redukované. Očekává přitom více aktivního přístupu při řešení krizové komunikace ze strany představitelů vlády.
Podle jeho názoru je aktuální styl vládní komunikace evidentní například na Ministerstvu životního prostředí, kde jsou zaměstnanci najímání čistě za účelem správy sociálních sítí. Lipavský si klade otázku o účinnosti tohoto způsobu práce – zda jde opravdu o odbornou činnost či spíš politickou propagandu využívající pracovní dobu zaměstnanců neefektivně.
V době složitých geopolitických okolností tak vidíme rozpad důvěryhodnosti státních institucí a ztrátu kompetence ve správě důležitých otázek veřejného zájmu. Stoupající napětí ohledně ústavních pravomocí naznačuje hlubší krizi uvnitř vládních struktur i společnosti jako celku; očividný boj mezi různými frakcemi pouze umocňuje chaotický obraz současného politického dění v České republice.Ministr zahraničních věcí Jan Lipavský (Piráti) nedávno prohlásil, že vláda by neměla mít své “hlásné trouby”. Tímto výrokem chtěl naznačit, že je čas na skutečnou otevřenost a transparentnost v komunikaci s veřejností, místo toho, aby se politické zprávy používaly k vlastní propagandě. Podle jeho názoru je důležité budovat důvěru mezi vládními institucemi a občany České republiky.
Lipavský kritizoval současný stav českého politického diskurzu. Upozornil na přetrvávající problémy ve společnosti spojené s nízkou důvěrou ve vládu i její schopnost reagovat na krize. Důvěra vůči státním orgánům podle něj klesá kvůli nedostatku jednotného postavení a zřetelného směřování vládních představitelů.
Agentura pro obranu vyžaduje strategický přístup ke spolupráci mezi ministerstvy a ozbrojenými silami, což v současné době chybí. Práce zvolených představitelů by měla být zaměřena na posílení české státnosti a zajistit pomoc občanům za krizových situací. V této souvislosti se Lipavský obává oslabení národní bezpečnosti způsobené neochotou investovat do obranných výdajů.
V rámci blížícího se summitu NATO v Ankaře byla zdůrazněna otázka zvýšení rozpočtových prostředků na obranu. Česká republika by podle ministra měla být aktivní při podpoře Ukrajiny a nevyhýbat se svým závazkům vůči evropské bezpečnostní architektuře. Nahrávání sobectví do mezinárodních vztahů může mít dalekosáhlé následky pro postavení země v tomto ohledu.
Odborník varoval před nebezpečím stagnace vojenského financování ze strany české vlády – zatímco jiné země zvýšily svoje obranné rozpočty až na 3,5 % HDP, Česko zaostává za potřebnými standardy a navíc plánované škrty měly negativní dopad na ochranu státu. Z dlouhodobější perspektivy to ovlivňuje i výrobní kapacity armádního průmyslu.
Ministerstvo zahraničních věcí by mělo podporovat jasnou orientaci v komplexním světě dodavatelských řetězců technologicky pokročilých materiálů nutných pro armádu. Budoucnost českého obranného průmyslu bude závislá nejenom na schopen výrobních schopností ale také dostupnosti klíčových komponent od domácích či zahraničních dodavatelů během uvedených konfliktu vysoké intenzity.
Jan Lipavský apeluje nejenom na potřebu obnovit respekt k veřejným institucím jako takovým, ale také vyjmenovává potřebu chytřejšího plánování ve sféře armádního financování při přípravách stabilnější budoucnosti České republiky jakožto součásti silné mezinárodní komunity.Ladislav Lipavský, člen hnutí STAN, se v rámci své poslední tiskové konference vyjádřil k otázce vládních institucí a jejich role v komunikaci s veřejností. Tvrdí, že vláda by neměla mít žádné své “hlásné trouby”, protože rozšiřování propagandy a snaha ovládat média nejen ohrožuje demokratické principy, ale také neprospívá transparentnosti státních záležitostí. Lipavský kritizoval současnou politickou situaci i tonálnost některých debat, které mezi jednotlivými stranami probíhají.
Podle něj je důvodem pro zrušení orgánů zaměřených na strategickou komunikaci skutečnost, že nejsou zapotřebí ve státě orientovaném na konstruktivní dialog. Kromě toho upozornil na negativní dopad demagogických útoků ze strany některých politiků hnutí ANO vůči prezidentu Petru Pavlovi a celkovému přístupu k dalšímu budování státní identity a důvěryhodnosti úřadů.
Lipavský dále analyzoval nedávnou snahu o oslabení České televize a Českého rozhlasu ze strany opozice. Upozorňuje na manipulativní pokusy o snížení financování těchto institucí formou nových legislativních návrhů. Vysvětlil, že jakýkoli pokus o zasahování do veřejnoprávních médií je kontraproduktivní a ohrožuje nezávislost těchto zdrojů informací.
V souvislosti se změnami právního rámce dal jasně najevo svoji podporu pro nový návrh zákona umožňující Nejvyššímu kontrolnímu úřadu dohlížet na hospodaření veřejnoprávních médií. Podle něj je to logický krok vedoucí ke zajištění odpovědného nakládání s prostředky občanů a zároveň zachovává jejich autonomii vůči vládním zásahům.
Dále varoval před možnostmi manipulace s veřejnými prostředky tím způsobem, že by byly chápány jako součást státního rozpočtu – což podle něho nebylo nikdy cílem – ale i argumentačně upozornil na další náklady spojené s vytvářením zadlužení ve formě dluhopisů potřebných k podpoře zmíněných institucí.
Na závěr podtrhl důležitost existence nezávislých médií jako klauzule pro udržení demokratického diskurzu v české společnosti. Bez vzájemného respektu mezi vládou a médii bude podle Lipavského velmi těžké prosazovat vývoj státu směrem k větší transparentnosti a odpovědnosti za rozhodovací procesy, což jsou kluczové prvky modernizace společnosti jako celku.Jan Lipavský, ministr zahraničí a člen strany Zelených, prohlásil, že vláda nemá potřebu mít ve svém arzenálu žádné mediální „hlásné trouby“. Jeho stanovisko se týká zejména nezávislosti veřejnoprávních médií, která by měla být chráněna před jakýmikoliv zásahy ze strany státu. Podle něj je důležité vyjasnit toto postavení i v kontextu aktuálních debat o financování a roli médií v demokratické společnosti.
V současnosti není žádný nový zákon schválen, což Lipavský považuje za pozitivní signál. Je přesvědčen o tom, že nezávislost veřejnoprávních médií je třeba hájit s maximální odhodlaností. Obhajoba této nezávislosti byla demonstrována například v souvislosti s vyjadřováním zástupců opozice a celé veřejnosti na protestních akcích či peticích. Tyto akce ukazují na silnou podporu občanů pro udržení samostatných médií.
Lipavský rovněž zmínil zkušenosti z jiných zemí jako varování před nebezpečím zavedení kontroly nad médii ze strany vládnoucích struktur. Odkázal na nedávné situace nejen ve státech Evropské unie, ale i mimo ni, kdy došlo k pokusům o ovládnutí mediální scény populistickými politiky. Tento trend podle něj může vést ke ztrátě plurality názorů a omezení kritického dialogu ve společnosti.
Co se týče českých veřejnoprávních institucí jako Český rozhlas či Česká televize, bude podle ministra velkou chybou zasahovat do jejich fungování nebo měnit způsob jejich financování kvůli politickým zájmům. Uvedl příklady historických událostí, kdy tyto instituce hrály kladnou roli při formování národního vědomí obyvatelstva – například během druhé světové války nebo po srpnové invazi v roce 1968.
Důležitost samostatnosti těchto médii podtrhuje i fakt, že jsou součástí tradice a kultury českého národa již po mnoho let. Lipavský poznamenal význam oslavující sté výročí Českého rozhlasu jako instituci zakotvenou v historii země a dodal: „Zničit takovou instituci kvůli populistickým řešením by bylo tragické.“
Na závěr ministr objasnil svůj pohled na potřebnost strategických komunikačních týmů uvnitř vlády bez nutnosti vytvoření zároveň kontrolovaných medializací zpráv za účelem manipulace informací směrem k veřejnosti: “Měla by to být specializovaná jednotka odborníků koordinující komunikaci místo nějakého tlaku na to mluvit jen jedním hlasem.” Tím chce podpořit otevřený diskurs bez nátlaku od samotného státu či jeho představitelů.V posledních komentářích ministr zahraničních věcí Jan Lipavský (Piráti) vyjádřil názor, že vláda by neměla mít potřebu vlastnit médií nebo „hlásné trouby“, které by jí neustále zprostředkovávaly informace. Podle něj je důležité, aby vláda nemusela mít denní kontrolu nad tím, co se objevuje ve zprávách, zejména v kontextu novinářské nezávislosti a role veřejných médií. Lipavský upozorňuje na význam strategické komunikace a na nutnost odborného přístupu ke zveřejňování informací.
Česká televize, založená v šedesátých letech minulého století, je podle Lipavského klíčovou institucí formující českou identitu skrze kvalitní audiovizuální obsah jako jsou filmy a seriály. Tyto produkce oslovují diváky všech věkových kategorií a mají pozitivní vliv na společnost. Ministr zdůrazňuje důležitost respektování nezávislosti této instituce v rámci demokratického systému a varuje před experimentováním s jejími funkcemi.
Dále kritizoval současnou situaci v oblasti politiky a vládnutí, obzvlášť ve vztahu k hnutí ANO. Tvrdil, že některé politické praktiky u nás připomínají maďarské či ruské scénáře díky toleranci ze strany vlády vůči jednání motoristů pro získání jejich podpory při hlasování o klíčových otázkách jako je státní dluh nebo soudní řízení. Tímto způsobem se dle něho destabilizuje politická kultura v zemi.
Lipavský také zmínil svou nespokojenost s tímto vývojem situace: „Je to smutný pohled,“ uvedl k viditelným změnám ve veřejném prostoru způsobeným natolik rozšířenými mediálními strategiemi zapojenými do politiky hnutí ANO, které čelilo různým kritikám za nedostatek transparentnosti.
Na otázku kolem vzniku konfliktu mezi ním a dalšími členy stranického vedení ohledně krizové situace například v Gaze odpověděl diplomatickým způsobem a podtrhl jak obecné hodnoty Pirátů tak i snahu hledat konstruktivní řešení i přes odlišné názory uvnitř strany.
Novinářská etika byla tedy dalším tématem diskuse; ministři by podle něj měli být ochotni naslouchat odborníkům pracujícím na ovlivnění veřejného mínění bez cenzorských pokusů ze strany státu nebo mocenských skupin což představuje dlouhodobý závazek nejen k občanské společnosti ale i ke svobodě slova jako základnímu pilíři demokracie.
Celkově lze konstatovat, že Lipavský prosazuje myšlenku větší oddělenosti státu od mediální sféry s cílem poskytnout občanům objektivnější pohled na realitu bez přímého zasahování vládních struktur do politiky médií.