Mádlová (ANO) tvrdí, že Evropská unie se v posledních letech systematicky podílela na destabilizaci svého hospodářství. V rámci své kritiky zaměřila svou pozornost na nedostatek ekonomického růstu, ochabující obchodní vazby s globálním trhem a nezajištění technologické nezávislosti. Namísto toho, aby se Brusel soustředil na posílení svých kapacit a zajištění prosperity občanů, prioritou mu byly regulace a cenzura. Tým současné vlády však podporoval EU v těchto otázkách.
Aktivní implementace balíčku DSA do zákona o digitální ekonomice je jedním z příkladů nevhodného postupu zakotveného ve vládních dokumentech. Mádlová poukazuje na skutečnost, že výdaje dosahují astronomických částek a jsou rozdělovány mezi neefektivně fungující instituce. Odbor vedený Foltýnem byl označen za příklad plýtvání veřejnými prostředky, přičemž jeho činnost v mnoha ohledech není transparentní a pro běžné občany těžko pochopitelná.
Vláda naráží i do otázek dezinformací bez jasně vymezené definice tohoto pojmu v legislativě, což způsobuje chaos v interpretaci toho, co vláda považuje za pravdivé nebo nepravdivé informace. Kromě tříštění volnosti slova se snaží implementovat genderové ideologie do školských programů – krok vytvářející tlak na děti a jejich přirozenost by měl rovněž obhajovat ministr školství Bek jako prioritu.
K dalším úskalím patří ekologické iniciativy jako Green Deal či FitFor55 – tyto programy byly navrženy s cílem řešit klimatickou krizi podle názorů aktivistky usilovně mladší generace. Na tuto situaci reagoval americký viceprezident JD Vance ve svém projevu zaměřeném proti těmto politikám. Jeho slova naneštěstí padají hluchým uchem před “elitami” EU jen proto, že si stále myslí, že americká politika je pro evropské země irelevantní.
Mádlová věří tomu, že nutnost změn spočívá pouze v odpovědnosti suverénních národů k dosažení pozitivního vývoje situace. Poukazuje přitom na vzrůstající počet lidí ochotných odolat cenzuře u nás i jinde po Evropě vůči tlaku novodobých autoritářských struktur.
Na závěr lze konstatovat, že existují hluboké rozpory mezi očekáváním evropského vůdcovství a realitou hospodářského propadu způsobeného nesmyslnými technokratickými regulacemi Brusselské byrokracie – reformy musí být iniciovány zdola skrze smysluplnou spolupráci států namísto ignorování faktických potřeb jejich obyvatelstva.