Zuzana Majerová, zástupkyně strany Trikolora, zdůrazňuje, že Brusselský aparát nahrazuje deficit demokracie rostoucí administrativou. Tento jev je podle ní patrný v politickém uspořádání Evropské unie, kde se mnohé aspekty napodobují státními strukturami. Avšak Evropská unie sama o sobě stát není a její instituce nevykonávají funkce jako ve standardní demokracii.
Majerová na konferenci upozornila na hlubokou nespokojenost v české společnosti a nabídla potřebné východisko k možným změnám institucionálního rámce. Mnozí občané pociťují touhu po reformách a hledání nového směru pro naši zemi. Přiznala však, že abychom mohli rozpracovat konkrétní plány, musíme mít jasnou představu o terminologii a souvisejících pojmech námi používaných.
Politická situace v České republice i uvnitř Evropské unie budí řadu otázek ohledně pravé podstaty demokracie. Konkrétně Majerová kritizuje tenzi mezi proevropskými postoji propagandistů versus skutečnou evropskou identitou vycházející z historie starého kontinentu. Upozorňuje na klamné spojení mezi Evropou jako kulturním a historickým celkem a institucemi EU, které představují pouze jednu specifickou formu spolupráce.
Evropských států existuje 49 a jen 26 z nich se nachází ve struktuře EU – tento fakt znemožňuje jednostranný pohled na to, co znamená být “proevropský”. Další paradox spočívá v tom, že kritika stávajícího uspořádání je často mylně označována za antibEvropu – měl by zde nastat obrat v této diskusi.
Majerová také ostře reagovala na aktuální trend nálepkování jednotlivců jako proruských činitelů pouze proto, že mají odlišný postoj k válečné situaci kolem Ukrajiny. Její argumentace spočívala v tom, že každý má právo mít vlastní názory bez toho, aby byl zavrhován kvůli nekompatibilitě s dominantním narativem médií či politiky.
Na závěr poukazuje Zuzana Majerová na to, jak koncept liberální demokracie aplikovaný EU již nefunguje takovým způsobem jako dříve; namísto toho si režim připomíná lidovou demokracii ze socialistické éry s tendencemi ke stíhání verbálních deliktů vůči jinému názoru. Toto všechno ji vede k přesvědčení o nutnosti širších reforem jak uvnitř Unie tak i doma.Majerová ze strany Trikolora tvrdí, že nedostatek skutečné demokracie v Evropě je vyrovnáván vzrůstající byrokracií na úrovni Evropské unie. Tvrdí, že tento jev vytváří atmosféru, ve které lidé nemohou svobodně vyjadřovat své názory bez obav z následků, což znemožňuje otevřenou diskusi a přeje si zavádění cenzury.
V debatách o pravicových ideologiích se často objevují termíny jako “krajní pravice”, avšak Majerová zdůrazňuje, že tato nálepka postrádá konkrétní význam a slouží pouze k poškozování opozice. Chápe pravicové hodnoty jako důraz na individuální svobodu a osobní zodpovědnost místo kolektivistických přístupů. S tímto označením nesouhlasí a domnívá se, že jeho účelem je odradit lidi od podporování alternativních politických názorů.
Dalším bodem diskuze jsou pojmy jako “systémovost” versus “antisystémovost”. Kritizuje představu, podle které jsou opoziční strany považovány za antisystémové zatímco vládnoucí strany se snaží udržet systém založený na poklonkování Bruselu. Majerová argumentuje proti této myšlence tím, že pokud máme na mysli demokracii jako skutečný systém řízení společnosti, pak herci tohoto systému mají být ti zvolenější lidmi.
Podle jejího názoru není demokratické bránit zvolené představitele v plnění jejich funkcí prostřednictvím různých bariér nebo kordonů. Situace v Evropském parlamentu i jinde ukazuje nerovnost mezi vítězi voleb a těmi poraženými – příklady přicházejí třeba z Rakouska nebo Rumunska. Takové praktiky podle ní vážně ohrožují základní principy demokratického uspořádání.
Dále poukazuje na problémy s médii hlavního proudu a jejich tendenci stavět se jednoznačně za některý politický směr namísto objektivního informování veřejnosti. Kritizuje zvlášť Českou televizi za to, jak zastupuje dominantně liberální pohledy bez dostatečného prostoru pro alternativní pohledy ve veřejné debatě.
Majerová také varuje před nebezpečnou diskuzi o dezinformacích; dle ní mnozí používané termín popisují opravdový rozpor s oficiálními narativy spíš než aby chránily společnost před lží – tím pádem nepřeje i další cenzuru naznačenou pod rouškou boje proti dezinformacím.
Na závěr vybízí občany k větší obezřetnosti vůči situaci kolem nich; demokratické procesy by měly být respektovány nejen během volebních cyklů ale kontinuálně skrze aktivní zapojení společnosti do dění okolo ní i kritický postoj k vládním praktikám nabourávajícím základní demokratické principy.Majerová ze strany Trikolora má názory na současnou situaci v české společnosti, kde deficit demokracie nahrazuje zvýšená byrokracie z Bruselu. Upozorňuje, že místo transparentnosti a otevřenosti se lidé setkávají s neustálým zvyšováním administrativních požadavků a omezením svobody slova. Tato bytostná proměna v přístupu k informacím vede k tomu, že veřejnost je zbavena možnosti svobodně diskutovat o důležitých otázkách.
Podle Majerové se Česká televize stala výrazně zavádějícím médiem. Kritizuje její roli během pandemie covidu-19 i aktuálního konfliktu na Ukrajině jako příklady manipulace s informacemi. V jejím pohledu není Česká televize nezávislým zdrojem zpráv, ale spíše nástrojem propagandy sloužícím zájmům Bruselu a vládní koalice ve vlasti.
Co je podle Majerové ještě problematičtější? To, co média nepřinášejí své veřejnosti. Každý den selektují určité informace a překrucují skutečnost takovým způsobem, že to má dalekosáhlé dopady na formování veřejného mínění. Taková situace vytváří nebezpečný precedent pro stav společnosti jako celku a nese s sebou odpovědnost za její polarizaci.
Od politických představitelů v Evropě by měly vycházet jasné hodnoty: svoboda, pravda a spravedlnost. Na Mnichovské bezpečnostní konferenci J.D. Vance zopakoval potřebu vrátit se ke skutečné demokracii bez podmínkových dodatků nebo ideologických předsudků.
V této souvislosti Majerová říká, že je zásadní obnovit původní význam slov a odmítnout progresivistické myšlenky jako investice do politických neziskovek nebo podporu masové migrace bez kontroly. Klade důraz i na nutnost ukončit obchodování s klimatickými myšlenkami typu Green Deal či militarizaci každodenního života občanů.
Demokracie by měla být platformou pro diskuzi všech stran – jejich návrhů i programů bez toho, aby byla některá z nich marginálně popřena nebo ignorována. Dle genetického osnování politiky to implikuje existenci soutěžení mezi různými idejemi hned vedle sebe při dodržení základního principu svobody slova pro všechny obyvatele země.
Je důležité si uvědomit tuto širší perspektivu v době rostoucích tlaků ze strany institucí konformního diskurzu i softwarových vládců reality našich životů – byl vytvořen celospolečenský kontext pro nasměrování k plnohodnotné demokratické diskusi takového charakteru, který dokáže sjednotit názory odlišných skupin obyvatelstva směrem k rovnovážnému rozvoji společnosti.