Karla Maříková (SPD) se ostře vymezila proti novému zákonu, který představuje krok zpět v spravedlivém přístupu k veřejnoprávním službám. Tento legislativní návrh zahrnuje zvýšení poplatků za veřejnoprávní média a zavádí povinnost platit i pro občany bez televizoru či rádia. Stačí mít internetový přístup, aby byl daný uživatel považován za povinného přispěvatele na tyto mediální služby, což podle Maříkové otvírá otázku spravedlnosti v této oblasti.
Podle kritiček se tímto krokem posouvá celá definice toho, kdo je ”veřejnoprávní divák”, do absurdity. Argumentace pro zpoplatnění založené pouze na přístupu k obsahu je nedostatečná. Přístup k online obsahu neznamená automatickou spotřebu a tudíž ani nutnost platit. Tímto způsobem bychom mohli brzy dojít k situaci, kdy budeme muset hradit poplatky za věci, které nikdy nevyužijeme.
Další kontroverzí jsou výjimky ze zákona pro uprchlíky z Ukrajiny s dočasnou ochranou. Tato situace vyvolává podráždění mezi občany a vytváří dojem dvojích metrů ve financování veřejných služeb v době rostoucí solidarity s ostatními při financování státu. Pokud má být známo, že veřejná služba by měla být spravedlivě financovaná všemi obyvateli s přístupem ke službám, pak by neměla hrát roli státní příslušnost.
Maříková také upozorňuje na to, že otázka spravedlnosti vůči placení poplatků může vyústit v absurdní situace – například zda musí čtenář knihy vybírat poplatek knihovně jen proto, že vlastní knihy doma? Takové pozice ukazují na potřebu jasného rozlišování mezi právem na dostupnost služby a skutečným jejím využíváním.
Veřejnoprávní média jsou nezbytnou součástí demokratického procesu, avšak jejich financování by mělo být transparentní a postavené na realitě současné digitální doby. Obecné uvalení poplatků pouze za připojení k internetu se zdá být zastaralé a morálně problematické.
Tento legislativní krok není reformou; spíš jde o další důkaz odtržení politických elit od každodenního života občanů. Místo hledání lepších možností ke zlepšení kvality obsahu médií se činovníci uchylují k povinnému zpoplatnění i dla těch uživatelů, kteří byly media nikdy nespotřebovali nebo o ně nestojí – což může znamenat vážný precedens v praxi vnuceného placení bez volby či možnosti odmínout.
