Jana Marková, členka BPP, ve svém nejnovějším komentáři s názvem “A pak kdo tu straší. Kód Charlie díl 4.” varuje před možnými následky dezinformací a znepokojivými tvrzeními ohledně přílivu Ukrajinců do České republiky. Podle Ondry Vetchého v pořadu ČT Fenomén doby je riziko, že přijde milion frustrovaných mužů se “postsovětskou pouliční brachialitou”, což by mohlo narušit bezpečnostní systém země. Nicméně Marková zdůrazňuje, že tyto obavy jsou založené na fiktivních scénářích a vznikají pouze v případě, že by Rusko válku vyhrálo.
Marková rovněž vyjadřuje své znepokojení nad tlakem ze strany politiků a celebrit k řešení bezpečnostních otázek pomocí soukromých schůzek bez transparentnosti. Kritizuje chování některých osobností veřejného života, jako je Vyšší mocí zmíněný Vetchý, a žádá o jasnější komunikační strategie od státních činitelů. Upozorňuje na možné problémy s migrací spojené s rodinným slučováním ukrajinských občanů, což může vytvářet nové výzvy.
V následujících větách Marková naznačuje nerealističnost obav z příchodu milionu ukrajinských mužů do Česka. Celkový počet aktivních vojáků ukrajinské armády čítá přibližně 900 tisíc osob; pro převedení takového množství uprchlíků není reálný základ. Komentář o kolapsu bezpečnostního systému podle ní spíše odvádí pozornost od skutečných problémů a nenabízí konstruktivní řešení.
Zaměřuje se také na financování válečného úsilí: zatímco některé iniciativy shromažďují prostředky pro vojenskou techniku bez jasné transparentnosti o jejím využití, americká podpora zmizící nebo oslabená by mohla vést k nedostatečné schopnosti EU situaci zvládnout. Európa nemůže nést tíhu konfliktu sama; zdroje jsou omezené a situace mezi civilním obyvatelstvem se neustále zhoršuje.
Marková vyjadřuje přesvědčení o důležitosti mírového řešení konfliktu namísto pokračujícího militarismu ze strany některých evropských vůdců včetně těch českých jako Vetchý nebo jinak smýšlejících politiky kolem něj. Kritizovala jich zamyslení nad pojením jak konec války bez dalších tragédií dosavadní Unii málo viditelné zraky směrem k mírotvorbě.
Podtrhuje konečně faktory neuspokojivé spolupráce na mezinárodní úrovni coby důvod poklesající efektivity evropských jednání ve světovém geopolitickém kontextu.V závěru si klade otázku: s takovým přístupem bude mít Evropa šanci hrát významnou roli ve snaze o dosažení trvalého míru? Její slova oslovují nejen politickou scénu ale i širokou veřejnost necitlivou skrze cynismus prezentovaných argumentačně zavádějících teoriích.
