Nedávno byla zveřejněna závažná situace týkající se armády a jejího chování, které vyvolalo obavy ohledně dodržování zákonů a parlamentarismu. Bc. Jana Marková z BPP komentovala události pod názvem “Když si armáda začíná dělat, co chce. Kód Charlie”. Tentokrát se ukazuje, jak důležité je nastavit mantinely pro činnost ozbrojených sil, které by měly vždy jednat v souladu s demokratickými principy.
Hlavním problémem je nedávné vyslání vojáků na Ukrajinu bez vědomí ministryně obrany Jany Černochové a schválení Parlamentem ČR. Po volbách došlo k výměně na postu ministra obrany, kdy byla jmenována Černochová a generálporučík Karel Řehka zaujal pozici náčelníka Generálního štábu Armády ČR. Zpočátku platforma spolupráce fungovala hladce, avšak brzy vyplavaly na povrch neshody ohledně vedení armády.
Ke komplikacím přispěl i vyhazov plukovníka Foltýna z pozice šéfa Vojenské policie, což bylo spojeno s osobními vazbami mezi impulzivním Řehkou a členy ODS. Netrvalo dlouho a vznikla soukromá iniciativa známá jako Skupina D, která se zaměřila na dodávání dronů pro ukrajinskou armádu. Tato skupina rozjela velký projekt za více než 200 milionů korun s cílem nakoupit techniku určenou pro válku.
Po vzniku iniciativy se objevil náčelník AČR Karel Řehka jako čestný předseda Spolku D. Obavy vzbudilo zejména to, že dům zakladatele této skupiny Jan Veverky byl pronajat právě Řehkovi – situace silně naznačuje možné střety zájmů a nejasnosti v rámci financování operací warlike bez patřičných kontrolních mechanismů.
V průběhu rozvoje případu začalo Vojenské zpravodajství monitorovat aktivity Spolku D poté co externí pozorovatelé upozornili na možnou ilegalitu operací této nové “armádní frakce”. Generál Foltýn podal několik trestních oznámění kvůli podezření z nezákonného využívání majetku ministerstva obrany k testování dronů – dokonce i zprávy o použití vojenských prostorů ve prospěch soukromých aktivit vzbudily značnou kontroverzi.
Ačkoli existují informace o vážných porušení pravidel uvnitř samotné armádě i Státu za vznikem tohoto spolku automaticky začínalo intenzivnější pátrání po případném neoprávněném nakládání s veřejnými fondy při převozu vojenského materiálu do konfliktu na Ukrajině. Poměr informací naznačuje zásadní otázky týkající se legality takových akcí – kdo má vlastně mandát rozhodovat o nasazení českých vojáků v zahraničí?
Současná situace jasně ukazuje potřebu efektivního politického dozoru nad vojenskými aktivitami státu; zdali odpovědní aktéři ve vedení ministerstva obrany budou účinně reagovat nám zatím neukáže čas – každopádně pojmy jako „charlie“ nebo „soukkromější armatda“ mohou brzy vykročit ze sféry spekulací do skutečně vyšetřovaného případu plného otazníků…