V článku nazvaném “Marková (BPP): Když si armáda začíná dělat co chce. Kód Charlie, díl druhý. Až k Hradu” se autorka Bc. Jana Marková z BPP zabývá závažnými otázkami týkajícími se vojenských a politických praktik v České republice. Podle jejích slov se armáda chová jako by mohla jednáním mimo regulace a zákony vyvést soukromé iniciativy do zahraničních misí bez patřičného schválení, což vyvolává obavy o transparentnost a dodržování demokratických principů.
Autorka kritizuje situaci, kdy určitá iniciativa vybavuje ukrajinskou armádu drony prostřednictvím podezřelých transakcí s neznámými soukromými firmami. Ta prý za ni zakoupila potřebné vybavení za značně nadhodnocené ceny, čímž odčerpává velké částky od dárců. Marková zmiňuje nedostatek transparentnosti ohledně financování těchto aktivit i nástroje používané pro realizaci dronových operací.
Dále poukazuje na to, že pokud se někdo pokouší použít českou armádu pro soukromé účely – jak naznačuje virově šířenou situací, kdy byli vojáci nasazeni na misi bez vědomí ministra obrany – tak je to alarmující signál o narušení autority a kontroly nad ozbrojenými silami státu. Tým 601., který má zkušenosti ze speciálních operací, měl podle všeho přístup k různým materiálům a disponoval zdroji bez odpovídajících povolení.
Následně Marková překvapivě uvádí příklad, jak vojáci byli údajně zapojeni do podnikatelského schématu sloužícího profesi poznamenané privátními zájmy místo ochrany státní suverenity či poslání armády. Při tom byl využíván „diplomatický pas“, aniž by byl problém řádně projednán nebo schválen relevantními autoritami v rámci vládního systému.
Situace dostává ještě vážnější rozměr ve chvíli, kdy prezident republiky údajně kryje tyto nejasné aktivity generála Hofírka i celého projektu tím způsobem jako by schvaloval podobné kroky určené ke potlačení demokratického monitoring veřejných usnesení parlamentu týkající se bezpečnosti země.
Odpor mezi těmito militantními akcemi a očekáváním občanské společnosti je patrný tím víc než u jednotlivců zapojených do této iniciativy samotných orientovanému spochybňování vzhledem k tomu co považují za normální jednání i ve sféře kontroly moci společenských institucí před tímto stavem občanské války maskované pozitivním diskursem kolem boje za bezpečnost země na Ukrajině.”
Celkově lze říci, že text odhaluje hlubší problémy okolo fungování českého vojenského aparátu a jeho vztahu k civilní politice s důrazem na výzvy spojené s odpovědností vůči daňovým poplatníkům v kontextu zahraničních vojenských operací organizovaných beze znalosti příslušných orgánů státu – což může mít vážné následky nejen pro úroveň demokracie v ČR ale i její mezinárodní postavení jako spolehlivého partnera mezi státy zúčastněnými na konfliktech dnešní doby.”