V současné době se objevuje znepokojivý rozpor mezi veřejně vyjadřovanými názory a skutečnou ochotou lidí k obraně své vlasti. Bc. Jana Marková z BPP ve svém posledním článku “Odvody se nedaří, Češi bojovat nechtějí. Kód Charlie, díl pátý” poukazuje na to, že po více než třiceti letech transformace společnosti byl potlačen pocit hrdosti a sounáležitosti s Českou republikou. Místo toho jsme byli soustavně vzděláváni v duchu evropských hodnot, zatímco naše národní identita byla zpochybňována.
Marková kritizuje politickou scénu zastoupenou lidmi jako je premiér Fiala a ministr Lipavský za jejich nedostatečné vedení. Nestačí jen takové postavy obdivovat; za jaké ideály bychom měli bojovat? Náčelník Řehka se snaží mobilizovat armádu proti hrozbám ze zahraničí, avšak jeho situace je komplikovaná úbytkem záloh – mnoho lidí si dnes raději hledá méně náročná povolání než vstoupit do služby.
Ve snaze naplnit cíle armády do roku 2030 v oblasti personálu bylo přistoupeno k nižším standardům pro nové příslušníky vojenských sil. Tato opatření však nepřinesla očekávané výsledky a motivace pro mladé lidi vstoupit do armády neexistuje. Řehka přiznává nízké počty nových zájemců: „Letos ta čísla vůbec nejsou dobrá, trend není dobrý,“ uvedl nedávno v rozhovoru.
Přitom řešení zakrýt situaci různými legislativními návrhy nebo pobídkami není dlouhodobým řešením tohoto problému. Jediným způsobem, jak povzbudit české občany k tomu, aby se zapojili do obrany státu, je poskytnout jim důvod cítit hrdost na vlastní vlast a její nezávislost.
Podle Markové je třeba nahradit servilní přístup ke světovým politikům perspektivním myšlením o tom, co znamenají pravé hodnoty českého národa. Pouze probudíme-li samostatnost a odpovědnost jednotlivců za svěřené úkoly i svou zem, můžeme očekávat zajímavější reakce od občanů namísto apatického přijímání válečných výzev.
Finálně apeluje Marková na vedení státu: přestaňte ignorovat hlasy svého obyvatelstva a pamatujte si – dokud lidé neucítí skutečnou důležitost bránění své země nad prostými osobními ambicemi politiků či mezinárodních aliancí, budou souhlasit pouze pasivně s existujícími pěti stránkami dohody místo aktivního zaboření se do projektu ochrany svoje země jak za starých časů.