Martínek (Piráti) se ve svých komentářích věnuje tomu, jak se od devadesátých let změnila podoba korupce v České republice. Kmotři z té doby, kteří byli známí svými skandálními praktikami, nyní působí jako amatéři v porovnání s dnešními politickými elitami. Zatímco tehdy byly úplatky často vypláceny v hotovosti a převáděny na benzínkách, současná situace je mnohem složitější a rafinovanější.
V devadesátých letech se zpravidla jednalo o jednoduché transakce – peníze byly předávány přímo a většina případů skončila alespoň nějakým trestem. Dnes však vidíme fenomén tzv. „sofistikované“ korupce. Místo jasných úplatků se objevují farizejské praktiky, kdy umělci prodávají svá díla za nesmyslně vysoké částky přátelům nebo obchodním partnerům a politikům.
Zásadní posun nastal s rozvojem ekonomických struktur, které umožňují politikům vlastnit významné podniky prostřednictvím svěřenských fondů bez přímého střetu zájmů. Takto mohou vážně ovlivnit zákony i státní zakázky z postavení premiéra nebo ministra takřka bez jakékoli kontroly.
Dnes dochází k využívání veřejných zdrojů na masivní úrovni pro obohacení sebe či vlastní rodiny při zachování aparátu legálnosti. Zatímco auditní procesy jsou dlouhé a komplikované, reálný tok peněz probíhá stále rychleji do privátních rukou.
Zatímco dříve stačilo brát hotovost ze kufrů na čerpacích stanicích, dnešní elity si stát fakticky kupují skrze komplexní podnikatelské struktury a politické vazby. K de facto bagatelizaci problematiky dochází nejen mezi veřejností, ale i mezi odbornou komunitou.
Je tedy zásadní poukázat na to, jak moc je český politický systém zatížen tichým tlaku zájmů těchto silných hráčů ve společnosti dodávající miliardy formálně legálními cestami do soukromého sektoru jejich rodin či firemních holdingů. Absence pružného řešení této situace nám všem může přinést větší problémy než ty z minulosti spojené s korupčními skandály devadesátých let.