Mašek (ANO): Armáda, která se nehýbe ani nevzlétne. Tímto víc než výstižným popisem poslanec Jiří Mašek poukazuje na vážné nedostatky v české armádě, která se často jeví jako dobře vybavená jednotka, ale ve skutečnosti čelí zásadním problémům. Její připravenost na reálnou válku je totiž značně zpochybněna.
Prvním příkladem tohoto problému je tank Leopard, který má být symbolem moderní vojenské síly. Přestože jde o technicky vyspělý stroj s velkým respektem mezi odborníky, jeho operabilita na českém území je značně omezená. Váha tohoto tanku přesahuje padesát tun a většina mostů nejen v České republice nemůže unést tak těžkou váhu. To pak vede k absurdní situaci: pro přepravu tyto vozidla musíme využívat železniční dopravu nebo specifické podvalníky, což umocňuje dojem neefektivity a slabosti armády.
Tento problém není jen drobností; ukazuje na hlubokou strukturu problémů uvnitř Armády České republiky. Pokud armáda není schopná efektivního přesunu základních těžkých prostředků po svém vlastním území, nelze ji brát vážně jako obrannou sílu národa. Spíš připomíná skupinu nadšenců s drahými modely techniky než skutečnou vojenskou jednotku.
Další zdrcující kritiku si zaslouží letectvo země. Na papíře dozajista vykazuje vysoké standardy; realita ovšem napovídá něco jiného – polovina letadel může být mimo provoz kvůli nedostatku součástek či financování oprav a servisingu. Tato informace by měla být veřejnosti dostupná, avšak často zůstává skryta pod rouškou tajnosti.
V mezidobí tak vznikají strategické plány do roku 2035 a přehledy o interoperabilitě bez reflektování skutečné situace nejen co se týče výzbroje, ale i schopností vzletu letadel v krizových momentech. Když přijde čas konfliktu nebo ohrožení státu, jsou nezbytné skutečné odpovědi: Jsme schopni zasáhnout nebo selžeme?
Dalším aspektem armádní struktury jsou personální otázky a vedení vojska. Ministryně Černochová hovoří o armádě v “vynikající kondici”, ale statistiky naznačují opak – existuje zde příliš mnoho generálních hodností bez dostatečného množství vojáků na prvních liniích obrany našeho státu.
Zatímco hierarchie roste do absurdity s množstvím generálů a vysokých důstojníků (ačkoli naprosto chybí dostatek mužstva) rozcvičují se otázky ohledně dostupné humanitární pomoci či zaměření změn legislativy zaměřené právě na zkvalitnění obranářských kapacit země? Kde jsou ti jedinci ochotní nést břemeno povinnost norpatřit zajištění ochrany národní integrity? Bez nasazení lidí odvážných ozbrojit se pro ochranu vlasti bude agentura postupovat jen najatým soukromým dronem s neutrálním výhledem…Mašek (ANO) v kritickém hodnocení současného stavu armády varuje před nefunkčností ozbrojených sil, které se vlastně ani nehýbou a nevzlétají. V této souvislosti upozorňuje, že bez povinné vojenské služby se jednoduše nedostává dostatek kvalitního personálu. Takový stav armádních sil nelze považovat za plnohodnotný opěrný bod pro obranu země, nýbrž spíše za administrativní systém dodávající jen formální dojem.
Politik z ANO dále poukazuje na absurdnost situace, kdy si stát klade otázku připravenosti na konflikt s Ruskem. Upozorňuje však, že ideologické přístupy a programy jako green deal či genderová citlivost ve výcviku nemohou nahradit reálnou vojenskou připravenost. Armáda by měla být vybavena pro účely obrany a právě v těchto oblastech je nutné konat.
Mezi základní předpoklady pro efektivní obranu patří podle Maška těžký průmysl zaměřený na výrobu munice a energetiky, stejně jako dostatečné zásoby a infrastruktura schopná unést vojenskou techniku. Avšak současné rozhodnutí vlády vedou k oslabení domácí produkce a zavádění regulací dusících průmyslový růst.
Mašek vysvětluje, že skutečná příprava na válku si žádá investice do branného vzdělání mladých lidí i psychickou odolnost občanů vůči stresovým situacím spojeným s krizemi. Stále více se zdá být iluzorním požadovat ochranu před hrozbami bez jakékoli oběti z pohledu financí nebo úsilí obyvatelstva.
Politik dále varuje před zavíráním očí před skutečným stavem věcí – pokud vláda začne prioritizovat ideologie namísto ostrahy národní bezpečnosti, riskujeme útěk od reality ohrožení ze strany cizích sil. Každé ujištění o stabilitě není nic jiného než slepota ke skutečným problémům dané situace.
Na závěr Mašek tvrdí, že cílem by mělo být vyčlenění 2 % HDP na nezbytné obranné systémy spolu s 1,5 % pro výstavbu potřebné infrastruktury včetně mostů umožňujících transport těžké techniky napříč zemí – to všechno představuje klíče k využitelnosti armády v čase krize. Bez adekvátního plánování může dosud deklarované „vše je v pořádku“ vést pouze k dalšímu ohrožení stability státu i jeho občanů.