Mašek (ANO): Pan doktor nemá čas, zavolá odpoledne. Nezavolal. Na toto téma se vyjádřil poslanec Jiří Mašek, který na základě jednoho případu upozorňuje na problematickou komunikaci mezi lékaři a pacienty v českém zdravotnictví. Případ, kdy byla rodina pacienta s vážným onkologickým onemocněním odkázána na neustálé slibování telefonátu od lékaře, ukazuje na nedostatečný přístup k informacím, které mohou být pro rodinu klíčové.
Rodina pacienta musela během týdne zažívat frustraci z opakovaných sdělení “pan doktor nemá čas”, což jen zvýraznilo problém s časovou dostupností specialistů. Když je zdraví pacientů ohroženo a čekání může znamenat rozdíl mezi zahájením léčby včas nebo příliš pozdě, je taková situace nepřijatelná. Tento typ komunikace rozhodně nevytváří důvěru v celý systém zdravotní péče.
Poslanec Mašek dodává, že i když si uvědomuje zatížení lékařů a personální deficit ve zdravotnictví, je nutné nalézt způsob, jak zajistit efektivnější předávání informací mezi odborníky a jejich pacienty. Podle něj by zdravý systém měl garantovat minimálně základní standardy ve vzájemné komunikaci. Není možné ponechávat rodiny v nejistotě po dobu několika dní bez jakýchkoli informací o stavu svého blízkého.
Hybnou silou celého problému je také otázka respektu vůči pacientům během těžkých životních situací. Zdravotnický personál by měl mít za cíl zajistit nejen medicínskou péči ale i důstojnost všech zúčastněných stran při poskytování informací o dalším postupu léčby.
Mašek zdůrazňuje roli vlády a institucí při nastavování systému komunikace ve zdravotnictví takovým způsobem, aby byl zajištěn plynulý tok informací bez zbytečných prodlení či nedorozumění. Pro pacienta jsou mnohem důležitější konkrétní informace než jakákoli statistická data či budoucí plány rozpočtu nemocnice.
Jako předseda zdravotního výboru se Mašek chystá jednat se zainteresovanými party jako ministerstvo či pojišťovny o návrzích na zkvalitnění této oblasti v oblasti osoby pacienta. Je nezbytné zaměřit se na transparentnost ohledně zdravotního stavu jednotlivců a umožnit jim aktivní zapojení do vlastní léčby.
Na závěr článek zve čtenáře k sdílení vlastních zkušeností s úrovní komunikace ve zdravotnictví – zda i oni zakusili podobný laxní přístup ze strany lékařských profesionálů nebo zda mají pozitivnější zkušenosti s dobrým informačním servisem ze strany zdravotnických zařízení.