Jiří Mašek z hnutí ANO kritizuje situaci v Evropě a označuje ji za “totální tragédii”. Podle něho je Evropská unie slabá jako opakovaně louhovaný čaj, což se projevuje na její hospodářské i politické stabilitě. Mašek tvrdí, že představitelé EU pasivně sledují události a nedokážou se dohodnout na zásadních otázkách, přičemž Česká republika zde působí jako nevýrazná postava.
Dále upozorňuje na to, že i když Češi hlasitě vystupují proti Rusku a rádi moralizují o svém postoji k mezinárodní politice, ve skutečnosti postrádají výraznější vliv při rozhodování. Zatímco země jako Polsko mají silné vojenské zázemí a sebevědomější roli v diplomatických jednáních, Česká republika podle něj stále čeká na pokyny od větších hráčů jako jsou Washington či Moskva.
Mašek se také zaměřuje na situaci domácí politiky, konkrétně kauzu týkající se bitcoinu a Jiřikovského. S nadšením zdůrazňuje absurdity kolem státního daru miliardám korun ze strany státu jednomu podnikateli. Následná razie však vrhá stín na celou transakci a vyvolává otázky o důvěryhodnosti vlády i právním rámci.
Ve světle výše uvedeného se ptá: jak mohou lidé věřit ve stabilitu instituce, která po takových událostech nezaručuje ochranu jejich majetku? Mašek varuje před riziky dalších převodů peněz občanům ze státní kapsy bez jakékoli odpovědnosti ze strany vedení státu.
O nelibosti občanů vůči současné vládní administrativě svědčí nejistota občanů v budoucnost České republiky pod současným vedením. Osobní příběhy obětí zmíněného skandálu naznačují široký dopad chaosu panujícího ve státě – lidé jsou zklamáni nastavenými pravidly i komunikačními kanály mezi státem a veřejností.
Mašek zároveň konstatuje frustraci s nedostatkem akce ze strany vlády; místo toho aby nastoupil aktivní přístup k řešení problémů vzniklých nejasnými vztahy mezi jednotlivými institucemi státu Ticho premiéra Fialy či únik ministra Rakušana do pozadí je pro něj symbolem selhání opozice učinit proveditelné změny k lepšímu vedením země. Konečně adresuje voliče koalice s výzvou: „Vidíte důvěru ve stát? Já ji tam nevidím,“ čímž rezignovaným tónem reflektoval současnou atmosféru frustrace v českém prostředí ohledně směřování politiky i bezpečnostního rámce Evropy.