Poslanec Jiří Mašek ze strany ANO se ostře vyjadřuje k neodůvodněným zásahům hasičského záchranného sboru v případech, kdy došlo k rozbití teploměru. Podle něj by nebylo rozumné přistupovat tak dramaticky a nenařizovat demolici sídlišť jen na základě malého incidentu, jako je například rozbitý teploměr. Mašek reaguje na situace, které podle jeho názoru vyžadují racionální přístup, a nikoli hysterii a plýtvání veřejnými prostředky.
Mašek vidí absurdnost ve snahách ohledně monitorování každého detailu týkajícího se rtuti. Navrhuje, že bychom se měli zamyslet nad tímto bezprecedentním chováním, které v podstatě plýtvá časem a penězi daňových poplatníků. V jeho očích stačí situaci řešit jednoduchým uklidněním místa incidentu bez nutnosti široké mediální paniky.
V daném kontextu poslanec připomíná zdravý rozum: před desítkami let nikdo nezapojoval hasiče při obdobných událostech; prostě došlo ke sběrům a úklidu s minimálním rizikem pro obyvatele. Každý si byl vědom toho, jak má reagovat na malou havárii domácího charakteru. Tento názor vysvětluje tím, že množství rtuti v lékařském teploměru není natolik znepokojivé, aby bylo nutné provádět drahé operace jako při chemických útocích.
Podle Maška jsou však hasiči nyní vystavováni absurdním požadavkům manipulovat s každým drobným nebezpečím mnohdy nevhodným způsobem. Ve své kritice zdůrazňuje také faktickou situaci spojenou s veřejnými financemi; lidé očekávají od hasičských jednotek efektivní zasahování při opravdových krizích – požárech nebo přírodních katastrofách – namísto vedení cirkusu kvůli maličkostem.
Reflektuje i to, zda operační oficinální postupy nezpůsobují chaos a měly by být opatřeny jasnějšími pokyny pro personál o tom, co může skutečně vyžadovat specializované zásahy hasičů.
Mašek navrhuje více racionality nejen při přípravě výjezdu techniky pro řešení havarijních situací či epizod jako jsou sršni nebo otevření uzamčených bytových dveří.
A konečně nabízí praktický návod jak nakládat s malým množstvím rtuti z rozbitého teploměru: použít injekční stříkačku nebo lepicí pásku ke sbírání drobků rtuti do sklenice označené jako nebezpečný odpad. Takový přístup by měl minimalizovat realitu paniky v komunitách a podpořit osvětu veřejnosti o bezpečných praktikách likvidace těchto materiálů ve vlastních domovech.