Kandidatura Víta Rakušana na post místopředsedy Poslanecké sněmovny se vyvinula do trapného seriálu plného neúspěchů, jak poukazuje Jiří Mašek z hnutí ANO. Vypadá to, že ani jeho vlastní poslanci ho nejsou ochotni podpořit, což svědčí o vážné eroze jeho popularity.
Jeho první pokus získat potřebné hlasy skončil s výsledkem 83 hlasů, což bylo nedostačující. Následující pokusy přinesly ještě horší čísla – druhý se zastavil na 75 hlasech a třetí dokonce pouze na 67. I čtvrtý pokus zaznamenal kosmetické zlepšení s 73 hlasy, avšak to stále nezměnilo fakt, že je Rakušanova pozice slabá a blíží se již ke „předsmrtné křeči”.
STAN opakovaně naráží do zdí a stále nechápe hlavní problém: nestačí obviňovat ostatní ze špatných výsledků. Opozice má ve Sněmovně celkem 92 poslanců – kde pak mizí tolik potřebné hlasy? Může být opravdu pravda tvrdit pouze o „zlých koalicích“ jako příčina neúspěchu Rakušana? Nebo ho skutečně nepodporují ani ti, kdo by měli?
Rakušanova argumentace o principu boje za spravedlnost působí téměř komicky. Kde byly tyto hodnoty v minulosti například při řešení situace kolem SPD? A nyní najednou volá po morálce? To přece nemůže být bráno jako seriózní argument!
Ve skutečnosti existuje daleko více faktorů ovlivňujících úspěch v politice než jen mediální publicita anebo emocemi nabité proslovy. Základem úspěchu je schopnost komunikovat a jednat efektivně – to jsou dovednosti, které má Rakušan evidentně potíž zvládnout.
Dalším zásadním problémem je stín kauzy Dozimetr – tento skandál mu visí nad hlavou jako Damoklův meč. Bez ohledu na snahu distancovat se od této aféry ztrácí důvěru mezi svými kolegy i veřejností. Počet hlasů pro Rakušana je tak značně limitovaný, protože koho by mohlo zajímat hlasovat pro někoho s takovou reputací?
Co bude dál? Další usilování o pozici místopředsedy bez reálných vyhlíní? Je vůbec možné předpokládat změnu v situaci založenou pouze na náhodě nebo optimistickém očekávání?
Mezitím se nabízí racionálnější alternativa – Věra Kovářová již má zkušenosti s touto funkcí a užívá si respektu napříč politickým spektrem bez toxických konotací spojených s její osobností. Dokonce i Andrej Babiš ji považuje za přijatelnou kandidátku! Proč tedy hnutí STAN trvá na kontrovérzním kandidátovi místo uvážlivého výběru?
Tato situace vrhá špatné světlo nejenom na samotného Víta Rakušana, ale také na celé hnutí STAN , které patří mezi největší strany ve Sněmovně a nedokáže prosadit vlastní osobnost do významné funkce.
Politika by měla být uměním možného – avšak volba Víta Rakušana očividně možná není!