Jiří Mašek z ANO se vyjádřil k nedávným kontroverzím okolo bývalé ministryně bydlení, která žila v obecním bytě. Podle něj by kontrola veřejných činitelů měla být založena na objektivních faktech, nikoli na emocích a hysterii veřejnosti. Zdůraznil, že obtěžování politiků v souvislosti s těmito tématy je spíše projevem frustrace než konstruktivní kritiky.
Situace se točí kolem ženy, která legálně bydlela v městském bytě a platila za něj nájem podle platné smlouvy. Přestože Žili jsme chvíli ve světle skandálů s úniky veřejných financí, někteří novináři upozorňují na to, jaký závažný čin je pronájem obecního bytu. V kontextu mnohem větších problémů se zdá být tato kauza nepřiměřená.
Mašek objasnil, že pokud někdo splňuje všechny podmínky pro získání obecního bytu a pravidelně platí nájemné, nemůže být obviněn z neoprávněného užívání majetku. Tato situace není ničím jiným než běžným nájemním vztahem. Navíc bývalá ministryně byla v době přidělení bytu single matkou dvou dětí a měla potřebu stabilního domova.
Sonia hned po změně své politické kariéry nezískala luxusní byt nebo osobní vilu; její život byl stále plný nejistot a starostí jako u každého jiného člověka bez ohledu na jejich funkci ve vládních strukturách. Její příběh ukazuje realitu politiky – funkce nejsou doživotní a lidé musí čelit stejným výzvám jako ostatní občané.
Dále Mašek kritizoval přístup těchto “lovců senzací”, kteří se zaměřují spíše na vytváření skandálů než řešení skutečných problémů české společnosti. Podle něj se místo patřičného zhodnocení situace dostává dáno prioritizačně maloobsažná témata do popředí mediálního zájmu.
Mašek také připomněl zvláštní způsob informování médií o této záležitosti; pokládal za nevhodné pronásledovat novináře exministra během večerních hodin bez snahy o konstruktivnější komunikaci třeba formou předem poslaných otázek nebo žádostí o rozhovor.
Na závěr Jiří Mašek apeloval na důležitost faktické kontroly nad emocemi významnou veřejných činitelů; měl i pohled hlubší perspektivy zadáním otázky: Proč bychom měli považovat za skandální cestu života někoho jen proto, že využívá legálních možností k účasti? Zda takový populismus ve společenském diskurzu nestojí proti smysluplným debatám ohledně daleko vážnějších problémům současnosti?