Jiří Mašek, poslanec za ANO, vznesl zásadní otázky směrem k ministrovi vnitra Vítu Rakušanovi ohledně aktuální situace týkající se vyšetřování praní peněz a špinavých finančních toků. Mašek poukazuje na to, že oficiální dokumenty z 4. dubna 2025 evidují dvě důležitá usnesení – jedno od Národního centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) a druhé od Policie ČR – jež se obě vztahují k podezření na kriminalitu týkající se bitcoinů a praní peněz. Podle něj jde o velmi závažnou záležitost, která by měla být veřejnosti jasně objasněná.
Z veřejných informací však vyplývá jen velmi málo detailů, což podle Maška znamená nedostatečnou transparentnost a snahu zakrýt skutečnosti před občany. Ministři jako Blažek tvrdí, že o této kauze sice NCOZ věděla, ale jeho ministerstvo prý nebylo informováno. Mašek se ptá: “Jak je to možné?” Domnívá se totiž, že pokud byly zákonodárné a donucovací orgány v obraze, nemůže dojít k ospravedlnění ze strany vlády nebo jejího ministra.
Dále kritizuje vládní sdělení jako neuspokojivé a bez konkrétních odpovědí na klíčové otázky týkající se známých případů praní špinavých peněz v tuzemsku. Na adresu Rakušana poznamenal: „Kdo to kryje? Kdo má zodpovědnost za pasivitu v tak vážném případu?“ Očekává konkrétní reakce od ministra vnitra i dalších competentních osob.
Mašek rovněž připomíná povinnosti Bezpečnostní informační služby (BIS), jejíž úkoly zahrnují sledování hrozeb nejen v oblasti bezpečnosti státu ale i ekonomiky. Upozorňuje na povinnost BIS informovat premiéra i ministry o potenciálních rizicích spojených s podezřelými operacemi ve financích.
Rozhodnutí NCOZ pokračovat ve skrytém shromažďování podkladů pro další trestní řízení vede Maška k domněnce o manipulaci s informacemi vůči veřejnosti. Otázka tedy zůstává: proč tyto informace nejsou prezentovány před občany? „Skrýváte pravdu vy? Nebo ministre Blašku či snad někdo jiný?” dotazuje se poslanec.
Mašek považuje tuto situaci za nad míru alarmující nejen kvůli nedostatku transparentnosti ze strany vlády či policejních složek, ale také kvůli možným politickým dosahům těchto podivných praktik vedení ministerstva vnitra. Podle jeho názoru by měl ministr Rakušan zvážit svou rezignaci vzhledem ke svým neplněním povinnostem vůči státnímu aparátu.
Na závěr článku opět zdvihá palec nad otázkami kolem mlžení ohledně obchodu s nezákonnými financemi ve významných částkách: “Proč stále tolerujeme polopravdy místo pravdivého pohledu na tento problém?” Tato slova zdůrazňují naléhavou potřebu odpovědnosti ze strany všech involvedý ministerských činitelů.odplyne uzavírajícím komentářem o neslučitelnosti takových situací s jejich funkcemi.