Jakub Michálek z Pirátské strany vyjádřil obavy ohledně práce Ministerstva spravedlnosti, které má podle zákona povinnost monitorovat a dohlížet na rychlost soudních řízení. V tomto kontextu se zaměřil na kauzu Dozimetr, jež vykazuje znaky extrémního zpoždění a komplikací v postupu. Michálek interpeloval ministra spravedlnosti, aby bylo více pozornosti věnováno vyšetřování této významné politické aféry, která značně ovlivňuje českou justici.
V případě kauzy Dozimetr se ukázalo, že příslušný soudce si několik měsíců pečlivě prostudovával spis. Následně zjistil možnost své podjatosti kvůli účasti v předchozím výslechu svědka. Tato situace vyvolává otázky o efektivitě soudního procesu. Podle Michálka není logické čekat tak dlouho s odhalením možného konfliktu zájmů a považuje tento postup za neakceptovatelný. Senát k tomu nakonec rozhodl pro nepotvrzení podjatosti soudu.
Znepokojující jsou také okolnosti související s touto kauzou – některé zdroje uvádějí až pět úmrtí spojených s touto záležitostí, což podtrhuje naléhavost potřeby rychlého a transparentního vyřešení případu. Dále Michálek nastoluje otázku důvodů prodlužování řízení; vypadá to, jako by existovala snaha opoždění tohoto případu minimálně do období po volbách.
Vedle Dozimetr se Michálek zmiňuje i o jiných dlouhotrvajících věcech v justici, jako je kauza hejtmana Půty nebo případ Davida Ratha. Tyto události ilustrují systematické problémy justice ve ČR – opakované odklady vedou jak ke stresu pro jednotlivé aktéry, tak ke ztrátě důvěry veřejnosti v právní systém.
Politici mají podle něj odpovědnost za zajištění efektivní činnosti justice vůči občanům; přesto současná situace neodpovídá požadavkům na kvalitu a rychlost trestního řízení. Je zapotřebí vytvořit mechanismy opravy procesních průtahů a zajistit slušné tempo projednávání důležitých případů.
Michák uzavírá svůj apel potřebou reforem soudnictví takovým způsobem, aby nebylo možné měsíce či roky oddalovat rozhodnutí ve významných případech bez adekvátního důvodu. Justice musí fungovat kvalitativně i časově přiměřeně vůči veřejnému zájmu nejen ve velkých politických aférách jako je Dozimetr nebo Čapí hnízdo.Michálek (Piráti) zdůrazňuje, že zákonnou odpovědností Ministerstva spravedlnosti je pečlivě sledovat a dohlížet na rychlost soudních řízení. Toto ministerstvo má klíčovou roli při zaznamenávání případných průtahů a může aktivně zasáhnout v situacích, kdy se zjistí, že řízení probíhá pomalu. Nicméně podle jeho názoru Ministerstvo neprovádí potřebné proaktivní monitorování. Místo toho reaguje pouze na podněty od účastníků řízení a nenastavuje systematická pravidla pro kontrolu efektivity řešení jednotlivých případů.
V současnosti chybí v českém právním systému jasná kritéria pro měření doby, během které by mělo být určité množství kauz vyřešeno. Takové postupy jsou běžné v západních zemích, kde existují časové rámce doporučené například Radou Evropy pro zajištění efektivity soudnictví. Přestože teoreticky mají tyto standardy zakotvené i u nás, praxe ukazuje nedostatek aktivit ze strany ministerstva ve smyslu jejich implementace.
Dále Michálek upozorňuje na problém týkající se systémových nástrojů uvnitř justičního systému. I když je možné identifikovat konkrétní nezákonná rozhodnutí, není možné komplexně zachytit selhání celého systému jako celku. To znamená, že když některý soud opakovaně činí chybné rozhodnutí nebo provádí nadbytečné úkony prodlužující procesy bez konkrétního důvodu, taková selhání často zůstávají nepovšimnuta.
Doposud nebyl vytvořen efektivní mechanismus kvality napříč soudními institucemi. Tento postrádaný prvek brání tomu, aby občané měli jistotu o spravedlivém a kvalitním postupu justice během všech instancích řídícího procesu.
Aby se situace mohla zlepšit, Michálek navrhuje diskusi o vytvoření specializovaného orgánu či rady zodpovědné za kvalitu justice v České republice. Podobný model funguje ve státech jako Nizozemsko nebo jiné skandinávské země s pozitivními výsledky ve své aplikaci.
Z tohoto důvodu přetrvávala otázka průtahů také v aktuálních věcech spojených s výkonností soudu a časem potřebným k dosažení spravedlnosti nejen na papíře ale také v reálném životě občanů tohoto státu. Je nutné nalézt účinnější cesty ke sledování both zpoždění jak na úrovni jednotlivých kauz tak celé justiční struktury.Podle Michálka z Pirátské strany má Ministerstvo spravedlnosti zákonnou povinnost sledovat a dohlížet na rychlost soudních řízení. Apeluje na ministra spravedlnosti, aby se nejen zasazoval o systémová opatření, ale i o proaktivní monitoring průtahů v justici. Významným krokem by mělo být například zavedení statistik, které by dokumentovaly dobu trvání jednotlivých případů u soudců. Cílem těchto opatření je zrychlit procesy v justičním systému a snížit počet zbytečných či nezákonných úkonů.
Podpora iniciativy týkající se statistiky justice přichází zejména z příkladů ze zahraničí. Třeba ve Spojených státech amerických bylo prokázáno, že zveřejnění dat ohledně počtu zpožděných kauz může vést ke zvýšení efektivity práce soudců. Pokud mají praxe odpovídající transparentnost, motivují je to k větší rychlosti při rozhodování věcí.
Michálek zdůrazňuje také nutnost konkrétních kroků ze strany ministerstva směrem k urychlení řešení sporů a odstranění úzkých míst v procesu justičního rozhodování. V současnosti totiž existuje řada případů, které vykazují výrazné průtahy způsobené nepravidelným vracením kauz nebo nevhodným přehazováním mezi soudci.
Dále Michálek podotýká, že jeho požadavky nemají znamenat zásah do nezávislosti soudnictví. Je podle něj důležité dbát na to, aby ministerstvo ve své činnosti plnilo své zákonné oprávnění bez překročení mantinelů svých kompetencí a zasahování do samotného rozhodovacího procesu soudu.
V aktuální debatě byl zmíněn i faktický nedostatek přítomnosti ministra Blažka během diskuze o této problematice. Michálek navrhuje vyčkat s dalším projednáváním až do chvíle, kdy bude moci osmdesáté posení přednese ministr osobně.
V závěru lze říci, že otázka efektivity justice bude nadále aktuální tématem nejen v odborné sféře politiky či právní ochrany občanů ČR, ale také pro širokou veřejnost sledující záležitosti okolo vývoje právního systému a jeho fungování jako celku.