Miroslav Josef Bezecný se vyjadřuje k aktuálním sporům mezi prezidentem Petrem Pavlem a dalšími politickými osobnostmi, označujíc to jako “trapnou snahu Pavla se zviditelnit”. Tento neustálý konflikt, který působí jako zdroj veřejného rozruchu, podle něj spíše slouží k vyřizování osobních účtů než konstruktivnímu dialogu. Bezecný vyzývá k tomu, aby se takové záležitosti probíraly v soukromí a bez dramatického vystavování na odiv.
Polemizuje také nad tím, jakým způsobem jsou tyto konflikty prezentovány veřejnosti. Jeho názor je ten, že když se dva lidé hádají na veřejnosti, postavení ostatních je nyní poněkud komické a vytváří ostudné situace. Osobní útoky a hádky by si měli protistrany řešit samy mezi sebou bez potřeby divácké pozornosti.
Bezecný dále zmiňuje potenciální vliv těchto sporů na širší politickou scénu v České republice. V jeho očích jde o problematické cíle, které neprospějí nikomu jinému než možná těm samým aktérům v rámci jejich kariérních snah.
Zmínil také rostoucí názory o tom, že Pavel svými činy může dokonce narušovat ústavu tím, že si přisvojuje pravomoci mimo své kompetence jako prezidenta. Tato obava posiluje přesvědčení Bezecného o tom, že Pavel by měl být zodpovědnější vůči okolnostem své funkce a jejím důsledkům pro společnost.
Dále upozorňuje na fakt, že prezident by měl mít na paměti financování ze státního rozpočtu – tedy peněz občanů České republiky. Tato skutečnost je pro něj klíčová při hodnocení výkonu Pavlových povinností; totiž jak hned s pocitem povinnosti jednat ve prospěch všech občanů.
Na závěr Bezecný zdůrazňuje svou nespokojenost s postupem současného prezidenta. Pokud za jeho jednání hrozí ostuda jeho zaměstnavatelům – tedy lidem v Česku – činilo by to z něj neadekvátního reprezentanta této autority.V e svém postavení má odpovědnost nejen za sebe ale i za celkový obraz politiky ve státě.