Česká společnost se nachází na prahu významných změn, které budou důsledkem rozvoje automatizace, robotizace a umělé inteligence (AI). Tyto technologické pokroky přinesou nejen zvýšení efektivity, ale také mohou vést k úbytku pracovních míst a nárůstu nezaměstnanosti. Tyto výzvy si však vláda příliš nevšímá; místo toho se zaměřuje na vlastní zájmy a zahraniční politiku. Mladí voliči by měli vzít v potaz, že právě je by se tyto změny mohly nejvíce dotknout. Dosavadní míra nahrazování pracovních míst technologií ještě není patrná ve statistikách, avšak tento trend se má brzy výrazně projevit.
Současná situace naznačuje, že profesní skupiny jako programátoři nebo překladatelé již tuto transformaci registrují. Korporátní sektor však pracuje s velkým nasazením na integraci AI do svých procesů a produktů. Příkladem může být společnost nVidia, která směřuje své zdroje na vývoj technologií pro AI namísto tradičního hraní her. Tento posun ukazuje na změnu paradigmatu v odvětví technologií; herní průmysl začíná ztrácet výsadní postavení.
Země či regiony s proaktivním přístupem k těmto trendům budou mít značnou konkurenční výhodu. Naproti tomu evropský Green Deal může představovat více překážek než příležitostí; návrat ke starým metodám hospodaření totiž neznamená stabilitu ani jistotu zdrojů v časech klimatických změn zavádějících náročné podmínky pro život.
Politická reprezentace našeho státu vykazuje značný nedostatek inovativního myšlení potřebného pro řešení aktuálních problémů spojených s novými technologiemi. Mnozí politici jsou zaseknuti ve starých paradigmatech minulosti a chybně podceňují nadcházející krize spojené s automatem a AI. Priority mnoha stran stále spočívají na zastaralých hodnotách bez pohledu do blízké budoucnosti.
Nikdo z politiků zatím nenabízí robustní plán k vytvoření sociálně-ekonomického rámce schopného reagovat na potřeby mladého obyvatelstva nebo důchodců postižených následky skokového růstu automatizace. Bohužel ani nadcházející volby nepřinášejí naději – žádná strana nemá připravenou konkrétní strategii pro udržitelné zaměstnanost i kvalitní život jedincům v produktivním věku.
Zmínit nutnost rychlé reakce je kladeno jako vážná priorita; bez dostatečně proškoleného personálu není možné očekávání uspět ve světové soutěži o technologický pokrok splnit během krátkého času.Vyzývám tedy občany k aktivnějšímu zapojení do diskuzí o budoucnosti technologie v našem státě: jedině tím můžeme ovlivnit politické směřování načasovaných reforem přirozeného aspektu modernity — budeme moci zachovat lidský rozměr i tvář měnícího se trhu práce za účelem dosažení kvality života nás všech při neustálém vzestupu technologie – jak správně upozorňuje Bc. David Moos (Stačilo!).