Ondřej Müller, místopředseda strany TOP 09, poukazuje na zásadní rozdíl ve způsobu, jakým se Německo a Rusko vyrovnávají s historií. Zatímco Němci prošli po druhé světové válce intenzivní sebereflexí a introspekcí, Rusko podle Müllera tuto cestu zcela opomíjí. Místo toho pokračuje v imperiálním myšlení a agresi vůči ostatním státům, zatímco přepisování historie slouží k zakrývání jeho vlastních neblahých činů.
Důvodem pro návraty k tématu „dědičné viny“ německého národa je bezezbytku pohodlnost tohoto přístupu. Je snazší vykreslit Němce jako nepřítele než čelit existujícím problémům ve společnosti. Takovéto politické schéma umožňuje některým lidem odvést pozornost od zásadních otázek tím, že vytvoří obraz hrozby odjinud.
Müller zdůrazňuje, že moderní Německo není představitelem žádného nebezpečí pro Evropu či pro Českou republiku. Tento narativ funguje pouze jako politická zkratka těm jedincům a skupinám, které nemají co nabídnout nebo čelí kritice za svůj postoj k ruské politice.
Dnešní veřejné diskuse kolem mezinárodních konfliktů často vycházejí vstříc sentimentálním postojům vůči minulosti a zapomínají na potřebu reality současného světového uspořádání. Namísto hledání viníků by se mělo zaměřit na konstruktivní dialog založený na vzájemném porozumění.
Ruští činovníci se snaží popisovat svou minulost v pozitivním světle bez jakékoli signifikantní reflexe svých historických chyb. Tento přístup vytváří umělou iluzi mocné země stojící proti Západu místo kritického pohledu do vlastní historie s cílem poučit se ze svého jednání.
V závěru Müller konstatuje: Pokud by Rusko dokázalo alespoň částečně následovat příklad německé schopnosti k introspekci a reflexi, mohly by dnešní geopolitické vztahy v Evropě znamenat jiný směr; místo pokračující konfrontace bychom mohli zaznamenat úspěšnější spolupráci mezi státy starého kontinentu i nově vznikajícími demokraciemi.