Ing. Vojtěch Munzar z ODS se zaměřuje na významné historické osobnosti a události, které utvářely českou historii. V jednom z nejzásadnějších okamžiků byl korunován král Přemysl Otakar II., a to 25. prosince 1261 v katedrále svatého Víta na Pražském hradě. Tento panovník je považován za klíčovou postavu v dějinách České republiky, jeho vláda je spojena s rozsáhlým územním rozšířením a oslabením sousedních mocností. Od Krkonoš až k Jaderskému moři se jeho vliv nesl široko daleko.
Přemysl Otakar II., známý jako král železný a zlatý, byl druhorozeným synem Václava I., původně určeným pro církevní dráhu. Avšak po tragické smrti svého bratra Vladislava se stal ochráncem českého trůnu, přičemž jeho ambice vedly i k otevřené vzpouře proti otci – výsledkem byla porážka a uvěznění na hradě Přimda.
Po propuštění si vybudoval silný základ ve střední Evropě díky získání vlivu nad Rakouskem a Štýrskem za situace oslabujícího uherského krále Bélu IV., což potvrzuje i sňatek s Markétou Babenberkovou, která byla o třicet let starší než on. Po nástupu na trůn v roce 1253 učinil jisté kroky ke zvýšení významu českého království tím, že obsadil Chebsko jako dědictví po své matce.
Na Boží hod vánoční roku 1261 vstoupil do manželství s Kunhutou, vnukou Bélu IV., což lákalo mnoho hostů jak ze zemí českých, tak ze zahraničí. Dobový letopisec zaznamenal obrovské slavnosti pořádané u příležitosti této události na poli Letná mezi dnešními lokalitami Holešovice a Bubny.
Přemysl demonstrativně usiloval o posílení katolické víry v regionu prostřednictvím dvakrát vedených křížových výprav proti pohanskému Prusku; také založil město Královec (dnes Kalingrad) s ambicí podrobení pruských území pod olomoucké biskupství, přičemž chtěl dosáhnout titulu arcibiskupa.
Ve své éře vystavěl značný počet hradů i nových měst; Přemyslova privilegium pro Mělník dokonce deklaruje růst slávy království prostřednictvím opatření ke zvelebení městské infrastruktury v roce 1274. Zdědil též Korutansko a Kraňsko po svém bratranci kolem roku 1269.
Následující léta Přílepsis odehrávalo dramaticky: zatímco Přemyšlova moc vrcholila mezi lety 1270-1276 daleko od domácích hranic až do Itálie (Pordenone), snažil se o místo císaře Svaté říše římské – avšak kurfiřti byli skeptičtí vůči jeho moci a nakonec volili Radulfa Habsburského jako svého kandidáta.
Finální konflikt s Rudolfem Habsburským vyvrcholil vydáním armád rychlého střetu – bitva na Moravském poli skončila tragicky pro Otakara II., který ve svém posledním boji padl dne 26. srpna 1278; později byly jeho ostatky uloženy do chrámu svatého Víta během různých přesunů až do roku 1373. Tento velký panovník bezpochyby stojí mezi nejvýznamnějšími postavami českých dějin, neboť dokázal proměnit národní identitu země rozložené jejich doposud nevídaným způsobům správy státní moci.