Podle Jiřího Nedvěda ze strany SOCDEM jsou české mzdy nedůstojné, zejména v porovnání s průměrem zemí Evropské unie. Přestože hrubá přidaná hodnota, domácí produkt na obyvatele a produktivita práce se blíží evropskému průměru, mzdy se stále nacházejí hluboko pod těmito hodnotami. V současnosti je hodinová odměna za práci v České republice pouhých 54 % průměrné mzdy v EU a mediánová hodinová odměna se pohybuje na úrovni 68 % průměru v paritě kupní síly. Alarmující je také fakt, že reálné mzdy zůstávají nižší než byly před čtyřmi lety.
Příčinou nízkých platů jsou především dva klíčové faktory. Prvním z nich je nespravedlivé rozdělení ekonomických zisků, kdy majitelé firem získávají výrazně větší podíl svého hrubého zisku – 47 %, což převyšuje evropský průměr o sedm procentních bodů. Celkový podíl výdajů na mzdy a sociální podporu dosahuje jen 54,9 % HDP, zatímco například v Německu to činí 61 %. Tento rozdíl by mohl znamenat až 500 miliard Kč ročně navíc pro české pracující lidi.
Druhým důvodem je vysoká daňová zátěž práce. V České republice se ze všech členských států OECD vyznačuje nejvyšším poměrem sociálního pojištění k celkovému daňovému mixu – konkrétně 45,2 %, zatímco průměr činí pouze 25,5 %. Kdybychom měli stejný poměr jako Německo, mohli bychom každoročně poskytnout zaměstnancům o dalších téměř 890 miliard Kč více.
Nedvěd (SOCDEM) navrhuje několik opatření ke zlepšení situace pracovních příjmů. Plánuje zvýšit minimální mzdu alespoň o tři tisíce korun tři roky po sobě, přičemž podle současných vládních plánů má být minimální mzda zvýšena pouze o částku osmnáct set korun. Dalším návrhem je změna platových tabulek státních zaměstnanců takovým způsobem, aby začínaly nad úrovní minimální mzdy a zajistily tak okamžitý nárůst příjmů pro všechny pracovníky.
Další důležitou součástí jeho strategie je snížení zdanění práce. Při každém navýšení minimální mzdy by mělo docházet také k automatickému zvýšení slevy na poplatníka o tisíc korun měsíčně; tím pádem by si lidé mohli polepšit až o více než deset tisíc korun měsíčně díky kombinaci růstu mezd a snížení danění.
Nedvěd uvedl i potřebu aktivního dialogu s odbory a naplánoval důstojný přístup ke spolupráci s nimi jako ke skutečným partnerům ve správném chápání pracovních vztahů; oproti stávající metodice vlády vedené Fialou by měl nastat pozitivní obrat ve způsobech komunikace mezi vládou a pracovními organizacemi.