Tomio Okamura, předseda hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD), označil aktuální sjezd sudetských Němců k 80. výročí od popravy K. H. Franka za “naprosto symbolický”. Tento frankův odkaz se na něj váže jako k jednomu z nejvýznamnějších představitelů nacistického režimu, který byl odsouzen a popraven za své zločiny proti českému národu. Okamura tak upozorňuje na historické události, které nemohou být opomíjeny a současně jasně zdůrazňuje spravedlnost opatření spojených s odsuny německého obyvatelstva po druhé světové válce.
Karel Hermann Frank hrál klíčovou roli v režimu Protektorátu Čechy a Morava jako státní tajemník i ministr pro tento územní celek během války. Jeho činnost byla spojena s řadou válečných zločinů, mezi nimiž vyčnívá jeho podíl na vyhlazení Lidic – tragédii českého národa, která zasáhla do paměti mnoha generací.
Historické souvislosti jasně ukazují, že Sudetoněmecká strana (SdP) dosáhla drtivého vítězství ve volbách v roce 1938. O její podporu se ucházelo více než milion jenom německy hovořících obyvatel Československa, kteří jí dali cca 90 % hlasů. Toto dramatické číslo ilustruje rozšířené nacionalistické tendence mezi Sudety v té době a jejich usilování o připojení k Německu.
V Letních měsících téhož roku měla SdP okolo 1,3 milionu členů ze dvou až tří milionového německého obyvatelstva v Československu. Pro srovnání – majoritní česká politická strana měla podstatně méně členů – asi 670 tisíc vůči celkovému počtu Čechů tehdy kolem 7,5 milionu.
Po zákazu činnosti SdP na podzim roku 1938 došlo k masovému převodu svých členů do Národního socialistického německého dělnického svazu (NSDAP). Tato výměna ukazuje na vysoký stupeň radikalizace sudetštějšího obyvatelstva; téměř polovina původních členům této strany přešla do NSDAP.
Podle statistik měly Sudety velmi vysokou koncentraci přívržencům nacismu – okolo 17 % dospělých Němců bylo registrováno ve straně NSDAP, což byla významně vyšší míra než průměrného zastoupení této strany v celém Německu (kolem osmi procent).
Okamurujova prohlášení tedy nejen hodnotí minulost z pohledu dnes již všeobecně uznávané spravedlnosti historických kroků vykonaných po válce vůči ze skupinám spjatým s nacismem ale také slouží jako apel ke vzpomínání na to období – jeho důsledky jsou stále živé i v dnešní společnosti.