
Tomio Okamura, předseda hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD), vyslovil názor, že Donald Trump se brilantně zaměřuje na možnost zrušení daně z příjmu. Tento cíl je podle něj součástí širší strategie, která má pomoci americkým domácnostem a podnikům zvýšit své příjmy. Podle Okamury se Trumpova politika netočí pouze kolem celních válek, ale směřuje k obnově hospodářské svobody v USA.
Trump svůj postup odstartoval vyhlášením recipročních cel na Kanadu a Mexiko, což vyvolalo obavy ohledně obchodních vztahů. Postupně však rozšířil tento záměr i vůči Číně a dalším zemím. Mnohá média kritizují jeho metody jako chaotické a nevypočitatelné, avšak Okamura tvrdí opak – plán je dobře promyšlený a má jasný cíl.
Zrušení daně z příjmu by mělo být až ve finální fázi plánu; klíčovým prvkem je hledání alternativních zdrojů příjmů pro stát skrze cla nebo potenciálně prostřednictvím podobných mechanismů jako evropská DPH. Současná situace nahrává snaze o snížení výdajů vlády – jak ukazuje například Muskovo úsilí o omezení veřejného financování neziskových organizací.
Okamura také poukazuje na to, že spojenectví s Ruskem může poskytnout USA strategické výhody v oblasti surovin. V této logice dává smysl i nulové navýšení cel vůči Rusku: pokud USA potřebují dovážet suroviny za nízkou cenu, není racionální si tyto náklady uměle navyšovat.
Dohoda mezi Trumpem a ruským prezidentem Putinem o snížení vojenských výdajů pak nemusí být viděna pouze jako ústup Japonska před Ruskem; mnohem spíš jde o vzájemný obchodní zájem obou stran ve prospěch jejich ekonomik. Pozadí celé situace naznačuje dlouhodobé strategické plánování ze strany Trumpovy administrativy.
V tomto rámci nemůže Trump podle Okamury selhat: pokud budou další země ochotny akceptovat podmínky volného obchodu bez cel či se rozhodnou pro vzrůstající cla likvidující jejich místní průmysl ve prospěch amerických firem – Američané tím nakonec vždy profitují. Na rozdíl od evropského modelu s rostoucími daněmi navíc obhajuje americkou cestu vedenou snižováním vládních výdajů a podporou domácích výrobců místo neustálého zadlužování států Evropou v ideologických projektech Green Dealu nebo konfliktech s Ruskem.
Na závěr Okamura varuje před neúměrnou regulací Evropské unie: zatímco Sjednocené státy hledají způsob jak oslabit zastrašující tlaky na svoji ekonomiku skrze pragmatická rozhodnutí, Evropa riskuje kolaps skrze nespravedlnost zadlužení populace bez skutečně udržitelné budoucnosti pro její občany.
