Tomio Okamura, předseda hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD), vyjádřil názor, že Green Deal Evropské unie a cíle na snižování emisí CO2 jsou nejen zbytečné, ale mají potenciál poškodit evropskou ekonomiku. Podle něj je třeba zastavit “klimatické šílenství”, protože Evropa se snaží omezit emise skleníkových plynů na úkor svého průmyslu a zemědělství. Zatímco evropské země čelí tlaku k dosažení uhlíkové neutrality, ostatní státy světa se impulzům EU nevěnují.
Globální emise oxidu uhličitého narostly od roku 1992 o 68 % a v roce 2024 dosáhnou rekordních hodnot 37,4 miliardy tun. V rámci tohoto vývoje Evropa snížila své emise z přibližně 4 miliard tun CO2 v roce 1992 na zhruba 2,5 miliardy tun v roce 2023. Tento pokles se řadí k zanedbatelnému množství ve světovém měřítku, neboť podíl EU27 na celosvětových emisích klesl na pouhých 5,9 %.
Čína za tuto dobu výrazně zvýšila svou produkci CO2 z pouhých 2,5 miliardy tun v roce 1992 na téměř dvanáct miliard tun dnes – což představuje téměř pětinásobek aktuálních emisí Evropy a činí jednu třetinu globálních emisí oxidu uhličitého. Okamura varuje před tímto disproporčním pokrokem mezi Evropou a dalšími velkými producenty skleníkových plynů.
Experti jako právník Drieu Godefridi naznačují důsledky této situace: zatímco Evropané usilují o ekologické ústupky při výrobě energií, Čína pokračuje ve spalování uhlí bez jakýchkoli překážek. Podle Godefridiho vede dekarbonizace k oslabování evropského průmyslu.
Pokud jde o hospodářské výsledky Evropské unie od počátku industrializace do současnosti: podíl průmyslové výroby na HDP poklesl z dvaceti procent v devadesátých letech minulého století sotva nad čtrnáct procent nynějších dní. V mezinárodním kontextu došlo ke snížení podstatného vlivu Evropy – kdysi byla odpovědná za skoro třicet procent světové výroby; dnes její podíl činí pouze patnáct procent.
Okamura kritizuje vysoké energetické náklady pro evropské domácnosti v porovnání s těmi americkými; zatímco Američan průměrně platí za vytápění kolem sta dolarů měsíčně, jeho evropský protějšek zaplatíme až pětkrát více. Tento ekonomický rozdíl má negativní dopad i na zaměstnanost – například německý průmysl každý měsíc oznámil desítky tisíc nových nezaměstnaností kvůli neschopnosti udržet konkurenceschopnost ve stávajících ekonomikách.
Jak zdůrazňuje Okamura i Godefridi dále: lidé se podle nich dokážou adaptovat nejen během klimatických změn tímto mírným oteplením planety; argumentují navíc technologiemi jako umělá inteligence či precizní zemědělství jako prostředky pro řešení budoucích problémů ohledně životního prostředí.
Na závěr Okamura plánuje postavu nové vlády s cílem vystoupit proti nesmyslnému klimatickému byrokratismu Bruselu tímto způsobem – chystají reformy emissních povolenek takovým způsobem aby efektivně chránily jak český průmysl tak i domácnosti před špatnými socio-ekonomickými konsekvencemi těchto opatření.