V současné politické situaci se zdá, že opozice, zejména koalice SPOLU, čelí významným výzvám a strachům. Naopak vláda vedená Andrejem Babišem vykazuje stabilitu a sílu. Průzkumy ukazují, že podpora vládních stran zůstává na stejné úrovni i po několika měsících jejich vládnutí. Opoziční strategii, která se dlouhodobě snažila postavit proti Babišovi s hesly o jeho slabosti, se tedy nedaří prosadit.
Mnoho lídrů opozičních stran si také uvědomuje svou nevýraznost a podle posledních průzkumů je zná sotva čtvrtina voličů. Třeba předseda hnutí STAN Vít Rakušan má rovněž jen omezené povědomí mezi lidmi; pouze 45 % populace ho zná. Tyto údaje naznačují problém s viditelností a komunikací opozice.
Politolog Lukáš Valeš zmínil v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz neschopnost opozičních vůdců jako klíčový faktor jejich neúspěchu. Zatímco lidovci mohou mít malý růst podpory v důsledku zvolení nového předsedy Grolicha, většina ostatních stran zaostává. Skutečnost, že voliči ani nezaznamenali obměnu ve vedení ODS od Kupky k Fialovi, ukazuje na slabší pozici těchto lídrů.
Oproti tomu Babišova vláda není tak slabá jakýmikoliv insinuacemi opozice obvykle tvrdí. I přes neustálé kritiky ze strany opozice se mu daří ustát nápor a mnozí politici si jsou vědomi toho rozporu ve vlastním narativu – zatímco tvrdí o slabosti premiéra Babiše, zároveň ho nesprávně obviňují z autoritářského jednání.
Politolog Lukáš Jelínek kritizoval tento pohled na situaci s tím, že označení Babiše za “slabého premiéra” nedává smysl. Jeho manažerské schopnosti nelze opomínat; pokud se do nějaké záležitosti ponoří skutečně intenzivně jako buldokem ve svém úsilí o dosažení cílů.
Opozice tedy nejenže bojuje proti ustupující popularitě vlastního narativu „slabého Babiše“, ale i před tlakem veřejného mínění musí vyřešit interní problémy svoji budoucností v českém politickém spektru.Debaty o slabosti premiéra Andreje Babiše (ANO) a roztržce ve vládě jsou nejen zavádějící, ale svým způsobem směšné. Politická opozice se snaží vytvářet dojem, že je současná vláda nedostatečně soudržná či neefektivní. Podle zasvěcených informací z prostředí vlády však platí přesný opak – nynější kabinet patří k jedněm z nejkompaktnějších v moderních dějinách naší země.
Zdroje blízké vládním činitelům uvádějí, že rozporuplné pokusy opozice o narušení jednoty vlády vyvolávají spíše úsměv než vážnost mezi členy koalice. Opoziční strany by si přály vidět neshody a slabost v chování ministra Babiše a jeho spojenců, to ale podle insiderů nelze považovat za realitu. Opozice se sází na myšlenku oslabené vlády, ovšem samotní koaliční partneři si užívají výraznější komunikace a otevřenosti než tomu bylo v minulosti.
Dohoda mezi stranami, které tvoří současnou vládu, je významně posílena pravidelnou výměnou názorů a setkáním. Koaliční rada se schází téměř každý týden a politici vedou i neformální diskuze – například při společných posezení u piva. Taková spolupráce umožňuje efektivnější domlouvání jakohledně klíčových strateiích tak i malých každodenních rozhodnutí.
Předchozí Vláda pod vedením Petra Fialy byla označována jako chaos plný intrik mezi jednotlivými stranami a postavami ve vedení; sporadické akce typu nepověřeného jmenování zmocněnce pro eura patřily k běžným praktikám. Nynější atmosféra je však oproti minulé administrativě mnohem harmoničtější; společenský diskurs je pozitivnější bez nežádoucích mediálních konfliktů.
Současné dění naznačuje určitou míru stability uvnitř aliance vládních stran v souvislosti s cíli opozice – zejména vůči prezidentovi Pavlovi a jiným politikům snažícím se zpochybnit legitimitu stávajícího kabinetu. Jak podotýká bývalý ministr financí Vlastimil Tlustý, tlak ze strany opozice paradoxně posiluje vzájemnou soudržnost vlady.
Celková situace ukazuje na zvláštní dynamiku: Čím více se opozice pokouší destabilizovat aktuální kabinet skrze emocemi nabité protiúdery nebo strategické útoky proti určitému jednotlivci – jako třeba Bilip Šturc správce Motoristické agentury –, tím silnější koaliceturnout jako celek vyvstává před pohledem veřejnosti i politického spektra obyvatelstva České republiky.V současné politické situaci se zdá, že Andrej Babiš (ANO 2011) a jeho vláda nevykazují známky slabosti. Naopak, opozice spíše patří k objektům posměchu. Vlastimil Tlustý poukazuje na to, že aktuální stav opozice je daleko od silného postavení, které by mohlo ohrozit vládu. Rozdíly mezi vládními politiky jsou v tomto kontextu velmi zřejmé; někteří jsou dokonce považováni za málo viditelné a skandaly okolo nich téměř neexistují.
Tlustý dále upozorňuje na neprůhlednost lídrů opozičních stran ve veřejném povědomí. Podle něj průměrný občan nemá jasnou představu o konkrétních tématech spojených s těmito politiky. Významná většina z nich nezapadá do kolektivní paměti obyvatelstva s žádnými relevantními problémy, což silně omezuje jejich politické ambice a možnosti efektivně komunikovat se svými voliči.
Když se podíváme blíže na strategii opozice, dostáváme se k existenci jednoho vysoce rozšířeného narativu – nesnášenlivosti vůči Babišovi a podpoře Ukrajiny. Jak ale poznamenává Tlustý: to není dostačující základ pro vysvětlování složitějších problémů české společnosti nebo pro přicházení s novými návrhy ke zlepšení podmínek pro občany.
Nedostatek charakteristických tematických fokusů u opozičních politiků namísto reálných programových bodů činí celou scénu o to více bezbarvou. Pro úspěch je totiž potřeba nejen kritika stávající vlády, ale také schopnost nabízet alternativy zaměřené na obyvatele země v různých klíčových oblastech jako je například zdravotnictví nebo školství.
V posledních dnech přibyla také otázka politického formátu ve smyslu koalice mezi tradičními stranami v čele s ODS a dalšími menšími subjekty v opozici. Je patrné, že mezi nimi existuje napětí a neshody ohledně prioritních mítingových stanovisek o tom, jakým směrem by měla opozice pokračovat dál.
Opoziční strany potřebují naléhavě přepracovat svou obrazovou identitu i komunikační strategii takovým způsobem, aby opět oslovily voliče a zajistily si důvěru občanů skrze konkrétní činy namísto prázdných slibů či pouhého negativního diskurzu vůči těm u moci. Bez jasně formulovaných cílů bude jejich úsilí bláhové — strohá kritika nestačí ke skutečné změně politického klimatu ve státě.