Marie Pošarová, poslankyně za SPD, upozorňuje na alarmující nedostatek úkrytů pro občany České republiky v případě ohrožení. V kontextu rostoucích geopolitických napětí a válečných konfliktů se zdá nepochopitelné, že vláda nezajišťuje alespoň základní ochranu pro své občany. Zatímco se miliardy korun přesměrovávají na nákup moderní vojenské techniky, ochrana civilního obyvatelstva zůstává výrazně opomenuta.
V době, kdy česká vláda investuje značné sumy do zbrojních programů a nákupu zahraničních zbraní, je smutné konstatovat, že prostředky určené na civilní obranu a ochranu obyvatel jsou minimální a naprosto nedostačující. Když se diskutuje o armádních výdajích ve výši stovek miliard korun na pochybný materiál jako stíhačky F-35, mnohem důležitější otázka zůstává bez odpovědi: jak bude chráněna běžná populace v případě válečné hrozby?
Staré kryty ze studené války jsou stále více zanedbávány a většina z nich je ve špatném stavu. Pošarová kritizuje zaměření vlády na drahé vojenské projekty namísto nutnosti obnovit tyto základní prvky civilní ochrany. Elektony se odehrávají za situace zvýšeného rizika úderu ze strany agresivnějších států. Ochrana našich občanů by měla být prioritou číslo jedna.
Stát by měl mít jasnou vizi národní bezpečnosti s dostatečným důrazem nejen na vojenskou složku obrany ale i přípravu obyvatelstva nikoliv jen navyšování armádního vybavení bez ohledu na potřeby civilistů. Jeho selhání je patrné především tím, že ministerstvo obrany dosud nevypracovalo plán modernizace krytů ani efektivního školení populace pro možná krizová období.
Pošarová také varovala před problémem nesouladu mezi vojenstvím zaměřeným výhradně do zahraničí a potřebami domácího obyvatelstva čelit reálným hrozbám žijícím uvnitř hranic České republiky. Nákupy luxusních vojenských zařízení by neměly stát při ochraně našich životů.
Je zásadní změnit strategii financování státní obranné politiky takovým způsobem, aby část prostředků byla prioritně investována do rekonstrukce civilní infrastruktury potřebné pro přežití ve válečných nebo krizových podmínkách. Pokud nevynaložíme dostatečné prostředky právě sem nyní a odložíme to až post factum změnami vládních rozhodnutí o aktuálních zakázkách či investicích do mezinárodních projektů , pak riskujeme tragické následky selhání systému kolektivního zabezpečení nás všech jako jednotlivcům při krizi nebo útoku.
Pokud chce naše země vyvést občanskou odpovědnost bezpečněji nám všem nás zmínkováním o tom velkou měrou ohroženém nasměruje státem samostatný mechanismus ke vstřícnější politice vůči celkové prezentaci zájmům populaci zachovat schopnost odolávat jakékoli hrozbě dominující zájmy od někoho zvnějšku – ta má prostě prioritu nadno Dilema: jestli u fondu radší nosit peněz nežli přímo budoucnost generací s lidmi založit pamětencionální dovedností veřejnosti tvoří integrální součást vzdělávání – elit silných vrátků!
