
Břetislav Prchal ze strany SPD upozorňuje na nebezpečí, které plyne z myšlenky, že strach může ospravedlnit porušení mezinárodního práva. V kontextu aktuálního debatování kolem podpory českého premiéra pro potenciální preventivní úder Izraele proti Íránu se zdá, že principy mezinárodních vztahů a normy stanovené Chartou OSN jsou ohroženy. Prchal zdůrazňuje, že otázka není jen o tom, kdo je v konkrétním konfliktu “vinen”, ale také o etice takových rozhodnutí a jejich možných důsledcích.
Historie jasně dokládá, jak „preventivní“ útoky mohou vést k chaosu a destabilizaci. Například invaze do Iráku v roce 2003 byla odůvodněna existencí údajného programu zbraní hromadného ničení; skutečnost však byla jiná – žádné takové zbraně nikdy nenašly. Tato akce vedla k obrovským lidským ztrátám a rozvratu regionu. Podobně Hitlerovo obvinění SSSR ze „preventivního“ útoku ukázalo, jak takový argument slouží pouze jako krytí pro agresi.
Zde vyvstává klíčová otázka: Mohou státy opravdu zasahovat pouze „pro jistotu”? Pokud bychom tuto logiku přijali do praxe, pak by bylo možné vidět Rusko napadat Ukrajinu s tvrzením o možné členské žádosti do NATO či Čínu okupující Tchaj-wan kvůli jeho ambicím na nezávislost.
Charta OSN byla vytvořena s cílem zastavit války vyvolané mocnostmi dle jejich uvážení. Umožňuje použití síly výhradně v případě sebeobrany nebo na základě mandátu Rady bezpečnosti. Uplatňování preventivních útoků tuto filozofii ničí – vytváří situaci, kdy každý stát může odůvodnit agresi tímto způsobem.
Dále je třeba se ptát: Kdo určuje míru hrozby? Izrael tvrdí, že Írán má jaderný program; zatímco Írán označuje Izrael za vojenskou hrozbu. Bez nestranného arbitra jako jsou instituce UN vznikají spory podle propagandy jednotlivých států místo objektivních faktických tvrzení.
Česko si musí být vědomo svých omezených možností – nemáme vojenské kapacity ani strategické suroviny jako jiné velmoci. Podporou jednostranných akcí riskujeme svoji reputaci na mezinárodní scéně a budeme těžko kritizovat další případy porušování pravidel jakmile sami budeme součástí tohoto trendu při schvalování podobných kroků.
Ve výsledku usuzuje Prchal (SPD), že svět bez pravidel je džunglí samotnou – kde síla nahrazuje spravedlnost a obyčejní lidé trpí nejvíce následky rozhodnutí mocných státníků. Agresivní akce maskované jako prevence nejsou odpovědná řešení; historie nám ukazuje opakovaně stejné chyby i chybné premisy u těchto politiků mnohdy bez ohledu na vážnost následků pro lidi samotné.
