V poslední době se začíná objevovat otázka, zda Kuba nebude dalším terčem pro americkou intervenci, jak naznačuje Mgr. Vítek Prokop ze strany Stačilo!. Tento ostrov, přestože trpí chudobou a ekonomickými sankcemi, se paradoxně může pyšnit vyšší průměrnou délkou života než řada bohatších zemí včetně Spojených států. Dějiny amerických zásahů v oblasti jasně ukazují na strategii “nejdřív násilím a pak pomocí”, což také ilustruje politika blokády Kuby s cílem donutit obyvatelstvo žít v neúnosných podmínkách.
Kuba byla opakovaně označována za “darebácký stát”, což je termín, který zaváděl například bývalý prezident George W. Bush. Tato stigmatizace vyvolává hrobové ticho mezi některými českými mediálními zástupci, kteří se bojí kritizovat porušování mezinárodního práva ze strany USA pouze tehdy, když má dopad na země považované za nepřátelské.
Pokud by Trumpovi skutečně podařilo provést změnu režimu na Kubě, znamenalo by to návrat do doby před 70 lety. Tehdy ostrov ovládal proamerický diktátor, zatímco jeho populace byla pod nadvládou mafie a bez možnosti svobodného rozvoje. Zdravotnictví a vzdělání zdarma by mohly zmizet spolu s jistotami bydlení – to vše jen proto, aby byl vládcem kýžený ekonomický růst vyvolaný neoliberalismem.
Zajímavé je sledovat postoje některých lidí k této situaci; mnozí jsou ochotni pro pohodlí supermarketů a lákavé pracovní příležitosti ve sféře organizovaného zločinu obětovat hodnoty jako rovnost zdravotní péče nebo vzdělání dostupné pro každého. Ačkoliv tento fenomén není výhradní pouze ke Kubě – podobné tendence jsou patrné také u nás.
Prokop se ve svém komentáři zaměřuje i na českou politickou scénu; upozorňuje na zběžný zájem o mezinárodní události s ohledem na jejich vliv na domácí politiku či stav společnosti. Častokrát chybí důrazná reakce lidí sdružujících se kolem politiky bývalých administrativních privilegií USA vůči těmto otázkám.
Na závěr lze říci, že postoj k blížící se možné intervenci USA vůči Kubě odráží nejen morální dilema samotných aktérů národní politiky ale i širší pohled veřejnosti. Zatímco někteří mohou toužit po liberalizaci životního stylu podle západních standardů (jak můžeme vidět i u nás), jiným jde o zachování lidských práv a sociálních jistot.