
Diskuse na téma bydlení, kterou moderovala ČT24, se ukázala jako spíše chaotická než konstruktivní. První dotaz, který mi byl předložen, se týkal žalob na bytový developerský projekt Volta. Během debaty jsme se také ocitli u poněkud bulvární otázky ohledně částí České republiky, kde by lidé nechtěli žít. Místo faktické analýzy situace v oblasti bydlení však debata brzy sklouzla k emocím a nepřesnostem. Naštěstí díky sociálním sítím mohu vyjádřit další názory a myšlenky, ke kterým jsem neměl prostor se vyjádřit během pořadu.
Motoristé často tvrdí, že většina prázdných bytů patří státu; tento názor však není podložen fakty. Podle zprávy Národní ekonomické rady vlády (NERV), kterou jsem měl v debatě s sebou jako argumentaci, pouze 3,6 % celkového bytového fondu je ve veřejném vlastnictví – to znamená ve vlastnictví státu a obcí dohromady. Pro srovnání: Evropský průměr činí 8 %. Z uvedeného množství připadají na obce necelé 12 000 prázdných bytů; oproti tomu někteří experti odhadují nedostatek až 300 000 bytů na trhu.
Snížení regulací ve Velké Británii vedlo k mnoha problémům s kvalitou nově postavených obytných budov z důvodu technických nedostatků. Je tedy nezbytné diskutovat o tom, které regulace je možné zrušit a jak to udělat správně – tato otázka by měla být řešena odborníky z oblasti stavebnictví za plné podpory politiků.
Pokud analyzujeme dostupné informace například od organizací zaměřených na práva nájemníků, zjistíme překvapivý fakt: problémy s nájemníky jsou relativně vzácné (pouze jednotkové procento). Současný právní rámec dává majitelům nemovitostí širokou škálu možností pro řešení problémových situací s nájemci. Proč tedy stavět majetek do šuplíku? Pokud majitel drží svůj byt prázdný jako investici spekulující o cenovém růstu dané nemovitosti místo aktivního pronájmu jejích prostorů?
Bohužel jsme v rámci debaty opomněli důležitou otázku družstevní výstavby – principu podporovaného naším hnutím Stačilo!, který úspěšně funguje v Rakousku díky Vídeňskému modelu bydlení. Dále nám chyběla diskuze o územním plánování a konkrétní pomoc ze strany samosprávy měst.
Jedna z myšlenek krizové debaty zahrnovala také vznik státního stavebního holdingu; někteří účastníci tuto ideu zesměšnili bez hlubšího zamyšlení nad jejím potenciálem či efektem v jiných zemích (například Singapur nebo Turecko). Podle údajů České národní banky klesá produktivita práce českého stavebnictví už několik let po sobě – něčemu takovému může napomáhat existující struktura malých a středních firem zabývajících se projekty menšího rozsahu vytvářejících pomalý pokrok na trhu vysokého bydlení dostupného pro lidi tam, kde je to opravdu zapotřebí.
Cesta k řešení složitosti aktuální situace nenabízí jednoduchou odpověď ani prostřednictvím dotačních asistencí či častými změnami legislativy; hledání reálnějších strategií je klodem urgentních potřeb společnosti i jejího rozvoje do budoucnosti.
