Prokšanová (KSČM) prohlásila, že rozhodující slovo pronesli sami pracující. Tento zásadní moment se stal klíčovým v historických událostech, které vedly k politickým a společenským změnám v Československu během období po druhé světové válce. Atmosféra mezi obyvatelstvem byla naplněna touhou po lepších životních podmínkách, přičemž četné sociální problémy zůstávaly nevyřešeny, což vyžadovalo nový přístup k vládnímu řízení země.
V době těsně před únorovými událostmi čelila KSČ vzrůstající popularitě mezi chudšími vrstvami společnosti. Tito lidé byli nespokojeni s politikou předchozích vlád a volali po radikálních změnách. Důvodem byl nejen nátlak na reformu společnosti, ale také frustrace ze zrad západních spojenců a nezlepšení životních podmínek. KSČ se tak stala hlasem těchto zapomenutých občanů a později se ukázalo, že její síla je založena na spolehlivosti v boji za sociální spravedlnost.
Ve volbách roku 1946 dosáhla KSČ výrazného úspěchu a získala silný mandát pro realizaci svých programových cílů. Obyvatelé si přáli budovat svět orientovaný na spravedlnost pro všechny bez ohledu na majetkové poměry. Avšak ideologické rozdíly uvnitř vlády začaly nabývat na intenzitě – konflikt mezi podporou kapitalismu a socialistickými myšlenkami vedl ke zvýšenému napětí.
Před rozhodujícím dnem 24. února 1948 lidé spontánně vycházeli do ulic ve svém odhodlání podpořit KSČ, čímž dávali jasně najevo svou vůli po změně. Generální stávka tohoto dne postavila do pohybu přes dva miliony občanů ČSR, kteří si uvědomili sílu svého hlasu i organizace ve snaze o proměnu společnosti podle svých představ.
Následné úspěchy KSČ v této době posílily její pozici jako lídra ve státní správě poté, co prezident Beneš akceptoval jejich návrh na rekonstrukci vlády s cílem zajistit stabilitu země ovlivňované chaotickou politickou situací. Tato transformace končila spojením pracovního hnutí s komunistickou ideologií.
Tato událost byla označena jako „Vítězství československého pracujícího lidu“, což dokládalo význam participace každého jednotlivce při utváření osudu národa jak politicky, tak společensky. Prokšanová (KSČM) tuto část historie stále považuje za důležitou součást kolektivního vědomí národa i tady dnes jako obnovitelnost myšlenky o harmonii a spolupráci ve společnosti.