Petra Prokšanová z KSČM se ve svém zamyšlení nad zbraněmi a hodnotami zabývá morálními aspekty úspěchu v kontextu současné společnosti. Poukazuje na to, že prezentace žebříčků nejbohatších lidí je často vnímána jako neutrální statistika, avšak skrývá hlubší otázky o hodnotách naší kultury. Jako příklad uvádí Michala Strnada, který se stal nejbohatším Čechem díky podnikání v oblasti výroby a prodeje zbraní.
V posledních letech došlo k výraznému nárůstu ozbrojených konfliktů a vojenských rozpočtů, což přispívá k rozmachu zbrojního průmyslu. Tento trend ukazuje na přeměnu pohledu na bezpečnostní otázky, kdy místo diplomatických řešení dominuje myšlenka síly. Tímto způsobem se kapitalistický režim přizpůsobuje strachu jakožto motoru ekonomického růstu; čím více napětí existuje, tím větší jsou i profity odvětví zabývajícího se výrobou zbraní.
Argumenty obhájců tohoto průmyslu týkající se nutnosti obrany pak podle Prokšanové ignorují skutečnost, že prosperita výroby zbraní je vždy podmíněna trvalým ohrožením míru. V podstatě platí jedno – čím méně míru ve světě panuje, tím lépe si vedou výrobci násilného arzenálu. Myšlenka pokroku prostřednictvím odzbrojení by pro ně byla katastrofální.
Prokšanová vyjadřuje alarmující údiv nad tím, jak jsme schopni tolerovat a dokonce obdivovat formy bohatství spojené s destruktivními odvětvími. Připomíná rozdíl mezi bohatstvím založeným na vzdělání či péči o společnost a bohatstvím generovaným potenciálním poškozováním lidských životů prostřednictvím výroby smrtících zařízení.
Tento problém překračuje hranice jednotlivého podnikatele; souvisí s celkovým uspořádáním ekonomiky našeho systému. Kapitalismus však naneštěstí transformoval válečné konflikty na investiční příležitosti; jeho účelem není stabilizace vztahů mezi národy nebo snížení intenzity válek.
V současném diskurzu je třeba brát v potaz nejen výši nabytého majetku jedinců jako Strnad ale také negativní dopady takového stavu pro pověst společnosti jako celku. Zisky ze zbrojního průmyslu vzbuzují oprávněnou skepsi vůči tomu, jakými způsoby jsou nakládány veřejné zdroje i jaké hodnoty se kultivují ve veřejném mínění.
Na závěr Prokšanová apeluje na kritické uvážení o normách úspěchu ve společnosti: proč považujeme za přijatelné mít za vzor osobnost obchodující s pocity strachu? Je načase začít hledat alternativního “hrdinu” – toho jednotlivce či skupinu lidí, jejichž činnost přispívá k mírovému soužití namísto neustálého akumulování majetku skrze konflikty a jejich následky.