Volby v Německu, které nedávno proběhly, přinesly historický úspěch pro Alternativu pro Německo (AfD), ale změny se zdají být minimální. Přestože AfD dosáhla senzačních výsledků přes 20 procent hlasů a tím si zajistila pozici nejvýznamnější opoziční strany, celkový politický směr země zůstává nejnadále nezměněný. Ve chvíli, kdy jsou finální výsledky už jasné a všechny volební obvody byly sečteny, je patrné, že voličům byla opět nabídnuta spíše polovičatá řešení.
Nejvýrazněji se to projevuje právě u strany CDU a jejích představitelů jako je Friedrich Merz. I když během volebního období slibují změnu ve zpřísnění klimatu politiky nebo v otázkách migrace, jejich plány zůstávají jen na papíře. Mnozí analytici poukazují na rozpor mezi sliby a skutečnými činy: CDU sice tvrdí, že podporuje reformy v oblasti Green Dealu nebo imigrace, avšak akce za těmito slovy často zaostávají.
Pokud jde o zahraniční politiku a postoj k Ukrajině či evropské armádě pod německou dominancí, očekávání nejsou optimistická. Merz se ve svých vyjádřeních od svých předchůdců příliš neliší; pro mnohé je nyní výhodnější udržovat existující status quo než riskovat další ekonomické či politické dráhy ve vůči Bruselu.
S jistotou lze říci, že situace bude mít dalekosáhlé důsledky nejen pro zemské záležitosti samotné Německa. Koaliční možnosti po volbách ukazují na spojenectví SPD bez Olafa Scholze s Zelenými jako pravděpodobnou alternativu vládnutí místo spolupráce s AfD – která i navzdory značné podpoře ze strany voličů nastoupit do vlády nebude moci.
Evidentní je také vzpoura občanů vůči mainstreamovým stranám by mohla prospět mnohem radikálnějším postavám jako je Alice Weidel z AfD. Učitým způsobem to tukne historickou paralelu ke směřování Velké Británie: mnoho lidí dnes lituje toho, že nezvolili více akčnější stranu jako UKIP tehdy vedený Faragem.
Zatímco rajchlova strategie překonat mediální tlak může být inspirující – bohužel není zaručeno stejné vítězství v budoucnosti ani pro jedno VŠ0 pražící jak Evropanovité tak obyvatele SRN; konečné rozhodnutí totiž spočívá ve volbě každého jednotlivého občana mezi skutečnou alternativou versus povětšinou fiktivním reformím směrem hlazaným starými pořady politiky minulosti.