Vít Rakušan, poslanec za STAN, se ve svém projevu zaměřil na důležitou otázku týkající se bezpečnosti v současné Evropě. S ohledem na zhoršující se situaci v oblasti bezpečnosti očekává, že by vláda měla aktivněji reagovat a iniciovat diskuzi o této problematice, namísto soustředění se na méně prioritní témata. Vyzývá k tomu, aby byl tento problém vznesen i ve vládních debatách jako klíčová výzva pro naši zemi.
Rakušan upozorňuje na varování od odborníků a našich nejbližších sousedů ohledně nebezpečné atmosféry v Evropě. Zmiňuje například nedávné zprávy z Německa, kde probíhá rozsáhlé projednávání rozpočtu spolu s deklarací cíle vybudovat nejsilnější konvenční armádu na kontinentu. To ukazuje, jak vážně Němci přistupují k obranným otázkám.
Německo plánuje do roku 2029 investovat významné prostředky do obrany – až 3 procenta svého hrubého domácího produktu příští rok a později dokonce až 4 procenta HDP. Tento krok reflektuje rostoucí obavy o bezpečnostní situace nejen v Německu samotném, ale i v celé Evropě.
Kromě vojenských investic německá vláda alokuje další finanční prostředky do civilní ochrany a krizových opatření s celkovou částkou 10 miliard eur do zmíněného roku. Tyto masivní náklady naznačují naléhavost situace; nelze je chápat jako plýtvání zdroji za ekonomicky složitých podmínek.
Rakušan dále poznamenává, že Rusko už nyní podniká hybridní útoky proti Evropské unii a NATO prostřednictvím kybernetických operací a propagandy. Odkazuje při tom na incidenty jako nález dronu s výbušninou v Lipsku jako příklad toho, co vše může být jen špičkou ledovce skutečných hrozeb čelících evropské bezpečnosti.
Na závěr Rakušan apeluje nejenom na politické představitele České republiky, ale i občanskou společnost: “Skutečně potřebujeme více důkazů toho, že jsme vystaveni reálným nebezpečím?” Vyzývá tak k aktivnější diskusi o možných opatřeních pro posílení české obrany již nyní.Rakušan (STAN) se ptá, kdy nastane příležitost k diskuzi o otázkách bezpečnosti. V dnešní době, kdy se mezinárodní situace stává stále napjatější a hrozby v podobě hybridních útoků a geopolitického napětí narůstají, je klíčové začít seriózně zvažovat ochranu obyvatelstva a stabilitu našeho prostředí. Pro mnoho států je otázka obrany neoddělitelnou součástí národní politiky.
Například Polsko investuje do vybudování moderní armády jako nikdy předtím. Rozšiřuje svoje pozemní síly, nakupuje nové vojenské letouny i ponorky a vytváří fyzické bariéry na hranicích s Ruskem a Běloruskem. Obranné výdaje této země dosahují rekordních 4 procent HDP, což svědčí o vážnosti situace ve vztahu k obranné politice unie.
Baltické státy – Litva, Lotyšsko a Estonsko – nezůstávají stranou. Tyto země posilují své zálohy i obrannou infrastrukturu, zatímco Litva dokonce připravila plány evakuace pro případ potřeby. To ukazuje na jasný pocit rizika ze strany okolního světa.
Situaci na severu Evropy reprezentují Švédsko a Finsko, kde podpora členství v Severoatlantické alianci po vypuknutí války na Ukrajině vzrostla z několika desítek procent například na více než 80%. Politická scéna v těchto zemích už dávno přestala sporadicky polemizovat o hrozbách Ruska; místo toho se sjednotila kolem potřeby posílení vlastní bezpečnosti bez ohledu na politickou příslušnost.
Bývalý ministr vnitra Rakušan zažil osobně ve Finsku debatu o problémových hlídacích systémech s místní ministryní vnitra. Jejich plot dlouhý 1 300 kilometrů měl podporu politického spektra jako celek; nikdo nepochyboval o jeho důležitosti pro ochranu finského obyvatelstva proti potenciálním agresorům ze sousedního Ruska.
Statistika také naznačuje zvýšenou míru hybridních aktivit v Evropě — mezi lednem a srpnem letošního roku bylo oficiálně potvrzeno sto takových incidentů oproti šedesátce stejných událostí loni za toto období. K tomu si lze představit tisíce kybernetických útoků cílených nejenom na vlády států Severoatlantické aliance, ale i různé úřady jednotlivých zemí jako je Česko — kde nepřeberné množství těchto incidentů zůstává nepovšimnuto veřejností.
Francouzský prezident Macron přistoupil k problematice bezpečnosti velmi pragmaticky tím, že uspořádal informační brífink zaměřený jak pro kandidáty prezidentských voleb tak i pro celou veřejnost ohledně bezprecedentních rizik spojených s ruskými aktivitami ve světle agregované perspektivy evropské obrany samozřejmě ukazuje odhodlání nejen politiků ale i občanů tento problém řešit komplexněji než doposud.Rakušan (STAN) se ptá, kdy konečně začne vážná diskuse o bezpečnosti v Česku. V kontextu nedávných událostí, jako je odvrácení masivního hybridního útoku na Francii díky efektivní činnosti tamních bezpečnostních orgánů, je tato otázka více než aktuální. Všechny státy NATO se potýkají s nárůstem hrozeb a Česká republika by se měla věnovat těmto tématům stejně důkladně jako ostatní spojenci.
Mezi příznaky této zvyšující se hrozby patří incidenty, kdy stíhačky NATO sestřelily ruské drony nad Litvou. Ruské pokusy o útoky na západní země přitom nejsou jen spekulacemi; nedávno Německo upozornilo na neúspěšný ransomware útok dronem zaměřený na letiště v Lipsku. Polský premiér Tusk navíc varoval před reálným rizikem ruských bezpilotních prostředků narušujících vzdušný prostor NATO, což souvisí i s jeho zpravodajskou schůzkou po návštěvě šéfa CIA v Moskvě.
Rakušan zdůrazňuje potřebu aktivně reagovat i v Česku a vyzývá k politické aktivitě zaměřené na řešení těchto strategických rizik. Namísto toho však vláda organizuje mimořádné schůze týkající se pouze zastropování platů politiků. Bylo by rozumné diskutovat o bezpečnostních hrozbách podobně jako jejich polští a němečtí kolegové? Na základě podkladových analýz bychom měli naše občany jasně informovat o tom, že hrozby jsou realitou a dosahují nebývalých rozměrů.
Podle zprávy Bezpečnostní informační služby (BIS) sledujeme vzestup aktivity našich bezpečnostních složek, které si zaslouží podporu spíše než snížení rozpočtu ze strany současné vlády. To znamená výjimečné rozhodování při obraně před moderními hrozbami – například hybridními útoky –, kde máme zkušenosti již z minulosti (například kauza Vrbětice). Naši odborníci by měli být lépe využiti k obraně České republiky proti těmto reálným nebezpečím.
Očekáváme také více transparentnosti od vlády ohledně plánovaného rozpočtu pro obranu. Zmínky o dodržování závazku ve výši 2 % HDP byly matoucí a ukazují na nejasnosti ohledně systému obranného financování obecně. Nedostatečně definovaná koncepce posilování Armády České republiky ještě více komplikovala situaci.
Nakonec jde také o komunikaci státu směrem k občanům – tato strategická komunikace je totiž klíčová pro informovanost veřejnosti a prevenci paniky ve společnosti během krizových situací nebo konfliktů s nejistými politickými partnerstvími za našimi hranicemi.Rakušan (STAN) se ptá, kdy bude věnována řádná pozornost otázce bezpečnosti. V poslední době zazněla od premiéra kritika na adresu jeho předvolební brožury “72 hodin”. Rakušan vysvětluje, že tato publikace byla ve skutečnosti distribuována až po volbách a slouží jako cenný zdroj informací pro obyvatele o tom, jak se v krizových situacích připravit a jak reagovat v prvních 72 hodinách před tím, než mohou očekávat pomoc od státu. Ten má přitom za úkol zajistit integraci záchranného systému, jenž by měl být připraven zasáhnout tam, kde je to nejvíc potřeba.
V brožurce je k dispozici mnoho praktických rad zaměřených na ochranu zdraví a majetku občanů v různých typech mimořádných událostí. Dále upozorňuje na problematiku nedostatečné rozvahy vlády ohledně těchto záležitostí. Tým stojící za touto iniciativou získal ocenění Počin roku ve státní správě a byl rovněž aktivní při strategické komunikaci během povodní.
Rakušan také zmiňuje význam funkce národního bezpečnostního poradce Tomáše Pojara, který by měl hrát klíčovou roli v koordinaci bezpečnostních politik. Na jeho činnost ovšem pan premier vyjadřuje nepochopení a tvrdí, že si umí poradiť sám. Rakušan však podotýká absenci konkrétních výstupů nebo jasného rámování této politiky ze strany premiéra.
Bezpečnostní situace se podle něj vzhledem k rizikům hybridních útoků mění tak rychle, že je nezbytné o nich otevřeně hovořit a varovat před nimi občany. Posledním obdobím panují obavy ohledně možné eskalace problémů na mezinárodní scéně, které dříve – například před pěti lety – nikdo ani nepředpokládal. Příkladem může být incident s NATO stíhačkou sestřelující dron nad Litvou.
Situace kolem Ruska ukazuje snahu destabilizovat atmosféru jednoty mezi zeměmi aliance západního světa tímto vytvářením chaosu či zastrašováním populace vůči potenciálním hrozbám uvnitř vlastní společnosti. Rakušan zdůrazňuje důležitost pojmenovávání těchto nebezpečí veřejností i vládou samotnou takovým způsobem, aby lidé nerezignovali na obranu svých hodnot.
Celkově vzato apeluje Rakušan (STAN) pro snahu o aktivnější přístup k řešení bezpečnostních výzev a varuje: skrýváním faktů za politickými bezvýznamnými jednáními lze pouze posilovat strach lidí namísto zajištění jejich ochrany. Je čas uvést naše diskuse do praxe a postavit se vážným rizikům čelem – než bude příliš pozdě.Rakušan (STAN) se v poslední době ostře vyjadřuje k tématu bezpečnosti, upozorňuje na nutnost začít seriózně diskutovat o rizicích, která na nás jako společnost číhají. V kontextu narůstajících hrozeb by mělo být prioritou nejen zohlednit situaci ve světě, ale i přijmout reálná opatření na ochranu našich hodnot a života občanů. Otázka však zní, kdy dojde k reálné debatě o tom, jakým způsobem posílíme naši bezpečnost.
V konfrontaci s aktuální situací Rakušan zdůraznil potřebu pojmenovávat nebezpečné trendy a štěstí vyvolané iluzorním klidem ve společnosti může vést k fatálním následkům. Před několika lety jsme byli svědky krize způsobené pandemií covid-19, kde se ukázalo, že sliby ze strany vlády nemusely mít očekávaný efekt. Přestože nám byl předkládán obraz silného vedení v krizových momentech pana premiéra Babiše, skutečná pomoc často přicházela od místních hejtmanů a starostů.
Zásadní rolí krizového manažera je umět přiznat vážnost situace a aktivity zaměřit na její řešení. Jakmile ignorujeme rizika nebo minimalizujeme hrozby, stavíme se do pozice obětí pasivity. Rakušan apeluje na důležitost otevřeného dialogu o potenciálních nebezpečích a nutnosti akceptovat realitu takovou jaká je – bez příkras.
Bezpečnost není samoúčelný cíl; jde ruku v ruce s mírem jako nezbytnou podmínkou pro soběstačnost občanů i státu jako celku. Všichni máme touhu po míru – to potvrzuje nezpochybnitelné sdružení mezi politiky napříč spektry jednotlivých stran –, avšak skutečný pokoj nevznikne prostým přehlížení nelehkých skutečností nebo pouhým povídáním o jeho dosažení. Filosofie „Chceš-li mír, připravuj se na válku“ činila svou roli už během studené války.
Příklad ze sousedství dobře ilustruje mentální postoje některých představitelů: když si lidé uvědomují vzrůstající kriminalitu v okolí a hledají způsoby zabezpečení svých domovů prostřednictvím moderních technologií či pestrého spektra opatření proti vloupání – jeden soused tuto logiku odmítá tímto způsobem ignorance a myslí si, že jeho pozitivní přístup stačí k ochraně jeho majetku. Takový postoj může vést ke katastrofickému výsledku; z svého okolního světa musí člověk brát výučnou lekci.
Rakušan (STAN) tedy varuje před laxním přístupem ke bezpečnosti státu i společnosti nejen vůči zemím ve válečném konfliktu – špatně pojmenovaná realita nás teď může stát mnohem víc než jen ohrožení životních standardů či ochranu zdraví rodin racionalizovaných současnými politikami pouze kvantitou mluvítek bez obsahu.
V závěrečném poselství je třeba apelovat nejenom na aktéry politického dění ale také širokou veřejnost – važme si svobody milované za cenu krve našich předků! Bez důrazu na svoji obranyschopnost místo triviálních debat o metropolských událostech učiníme totiž velký krok zpět za ideál spravedlivějšího společenství pro blaho budoucích generací.Rakušan (STAN) se v poslední době zamýšlí nad tím, kdy se konečně začne diskutovat o otázkách bezpečnosti v naší zemi. Jeho výzvy naznačují, že aktuální situace není dostatečně brána vážně a je třeba ji řešit jako prioritní téma pro stát. Hovoří o nebezpečích, která nás mohou ohrožovat, a naléhá na vládu, aby nebyla pasivní a neomezovala se jen na prázdná prohlášení.
Rakušan také ocenil pozitivní krok vlády při odepření vstupu ruským diplomatům do země. Podle něj je to důležitý krok k posílení národní bezpečnosti. Zmiňuje však, že je potřeba pokračovat ve vyjasňování postojů k podobným otázkám i ve vztahu k rušení akreditací u diplomacie EU.
Místo toho, aby se přizpůsoboval mainstreamové retorice týkající se míru bez konkrétních činů za ním stojí Rakušanovi názor na to, že správné investice do bezpečnostních opatření jsou nezbytné. Dobrovolná pasivita úřadujícího premiéra Babiše by podle něj mohla českou společnost vystavit reálnému riziku. Rakušan si přeje jasnou strategii a transparentnost ohledně hrozeb.
V rámci hledání společného jmenovatele zdůraznil sjednocení všech politických stran kolem tématu bezpečnosti jako klíčové pro budoucí činnost státu. Vyzval premiéra Babiše k pořádání schůzky zástupců koalice i opozice s cílem sdílet informace o aktuálních hrozbách a navrhnout efektivní reakce na ně. Tento otevřený dialog by měl zahrnovat nejen politiky z parlamentu ale i prezidenta republiky.
Zdůrazňuje například potřebu pracovat společně během mimořádných jednáních kvůli závažnosti situace okolo bezpečnostních otázek v Evropě obecně i v České republice zvlášť. Odkazuje například na probíhající diskuze v německém Bundestagu o zvýšených výdajích do armády pod tlakem současné geopolitické situace.
Rakušanova iniciativa poukazuje také na to, že téma bezpečnosti by nemělo být svěřeno pouze specialistům ze sféry zpravodajství nebo elitním strukturám státu; musí ho chápat a podporovat celá veřejnost jako záležitost směřující ke kolektivnímu blahu společnosti jako celku.Rakušan (STAN) se v poslední době zaměřil na otázku bezpečnosti a jeho výzva k diskusi na toto téma nabývá na naléhavosti. Upozorňuje, že zajištění bezpečnosti je klíčové jak pro jednotlivce, tak pro společnost jako celek. Rakušan poukazuje na to, že máme v České republice řadu profesionálů – hasičů, zdravotníků a dobrovolníků – kteří jsou připraveni reagovat v krizových situacích. Zároveň však zdůrazňuje důležitost médií a novinářské práce při ověřování faktů bez tlaku politiky.
Bezpečnostní témata mohou mnohým připadat odtažitá vzhledem k každodenním starostem, jako jsou ekonomické problémy. Rakušan vyjmenovává příklady hrozeb, které mohou mít přímý dopad na každodenní život obyvatel. Například kybernetické útoky mohou ohrozit fungování nemocnic nebo dokonce způsobit chaos během výpadků elektřiny, což by mohlo ovlivnit vytápění domovů či provoz firem.
Politik dále pokládá otázku veřejnosti a kolegům: proč bychom měli témata spojená s hrozbami ignorovat? Odkazuje na významné evropské události historie a varuje před bagatelizací rizik, která často vede k vážným tragédiím. Upozorňuje také na pamětihodné momenty z minulosti a snahy o jejich ignoraci ze strany některých politiků.
K tomu dodává důležitý rozlišovací znak mezi strachem a skutečnou připraveností; zatímco strach může paralyzovat činy jednotlivců i vlády, připravenost znamená aktivně čelit hrozbám se znalostí reálných nebezpečí kolem nás. Podle něj je nezbytné pojmenovávat konkrétní hrozby tak, aby občané vyvstali cítit se v bezpečí ve svém prostředí.
Rakušan považuje za zásadní svolat setkání všech parlamentních stran ohledně bezpečnostních otázek. Věří totiž zejména ve spolupráci napříč politickým spektrem pro ochranu občanů země před potenciálními nebezpečími. Vyzývá ostatní političky ke konstruktivnímu dialogu s cílem pochopit skutečné situace a potřeby populace.
Závěr jeho úvah směřuje k výzvě adresované premiérovi Babišovi: Diskuse o otázkách souvisejících s národní bezpečností by měla být prioritou bez ohledu na politické preference jednotlivých politiků či blížící se volby. Společné úsilí o identifikaci možné hrozby je podle Rakušana minimálním závazkem vůči občanům České republiky korigovaném zájmům všech stran zapojených do diskuse o národní bezpečnosti.Ministr vnitra Vít Rakušan ze strany STAN se ve svém projevu v Poslanecké sněmovně zaměřil na důležitost otázky bezpečnosti. Upozornil, že pro někoho, kdo sedí v tomto legislativním orgánu, není možné tvrdit, že bezpečnost občanů je pustou prioritou. Zároveň připomněl, že nikdo nemůže postrádat touhu po míru; jedná se o hodnotu sdílenou všemi poslanci. Nicméně Rakušan varoval před přístupem, kdy by byla rizika ignorována nebo zlehčována s tím, že takový přístup k dosažení míru nepovede.
Rakušan jasně vyjádřil názor, že politické spory by měly ustoupit potřeba zajistit bezpečí obyvatelstva. S ohledem na aktuální mezinárodní situaci a domácí problémy je nezbytné se zaměřit na ochranu občanů a prevenci potenciálních hrozeb. Při jeho vystoupení zaznělo také varování před opomíjením nebezpečných trendů ve společnosti.
V souvislosti s otázkou bezpečnosti Rakušan uvedl konkrétní příklady problémů souvisejících s kriminalitou a extremismem. Podle něj je nezbytné věnovat maximální úsilí tomu, aby vláda efektivně reagovala na tyto výzvy a zajistila řád mezi lidmi. Bez aktivního jednání nebude možné očekávat klidné životy pro všechny občany země.
Dále Rakušan poukázal na to, jak důležité jsou otevřené debaty o plánovaných opatřeních pro zajištění veřejného pořádku a národních zájmů. Je důležité iniciovat široký dialog mezi politiky a odborníky z oblasti bezpečnosti i veřejností obecně; jen tak lze vypracovat účinná řešení stávajících problémů.
Na závěr zdůraznil nutnost sjednocení politiky kolem těchto klíčových témat namísto vzájemných obvinění či provokací jednotlivých stranických uskupení. Bez konstruktivní spolupráce všech politických sil může být proces zabezpečení obyvatelstva značně ztěžovaný a neefektivní.
Rakušanova slova proto vybízela k promýšlení nejen aktuálních témat týkajících se kriminální činnosti či extremistického chování v české společnosti ale také dlouhodobějšího hlediska v oblasti definování priorit vlády ohledně veřejné bezpečnosti jako celku.