Vít Rakušan ze strany STAN se vyjadřuje k tzv. “pštrosí politice” vlády Andreje Babiše. Tímto pojmem označuje přístup, kdy se problémy jako klimatické změny popírají nebo ignorují, místo toho, aby byla podniknuta opatření k jejich řešení. Tento postoj je podle něj nejen krátkozraký, ale také nebezpečný, protože s ignorováním vážných témat narůstá pozdější potřeba zásahu.
Rakušan objasňuje, že negování existence problémů nezpůsobí jejich zmizení. Například pokud vláda deklaruje absenci klimatické krize a omezí činnost odborníků zabývajících se ekologickými otázkami, může to vést k fatálním důsledkům pro životní prostředí i pro následující generace. Ignorování ekologických otázek má za následek hromadění problémů, které pak postupně narůstají a stávají se těžšími na řešení.
Dalším příkladem pštrosí politiky podle Rakušana je likvidace udržitelného zemědělství a obnovitelných zdrojů energie v zájmu krátkodobého zisku. Odtud pochází obavy z různých vládních kroků zaměřených na zúžení možností využívání alternativních energetických zdrojů a prostory pro ochranu přírodních ekosystémů. Takové rozhodnutí může mít vážné následky nejen na úrovni ekologie, ale i ekonomiky.
Rakušan rovněž upozorňuje na to, že tuto problematiku nelze vyřešit bez podpory odborníků a vědců v dané oblasti; omezení jejich role vedle státní správy není dlouhodobě udržitelné ani žádoucí. Správná politika by měla podporovat inovativní přístupy zaměřené na ochranu životního prostředí namísto přistrkování hlavy do písku před realitou.
Podle něj musí politiky být více transparentní a respektovat technokratický rozměr tvorby rozhodnutí týkajících se ekologických otázek jako celku. Mít otevřenou diskusi s občanskými iniciativami či environmentalisty je podle něj kl_key ke společenskému konsensu o zapojení všech zainteresovaných stran ve snaze o nalezení efektivního řešení problémových oblastí.
Na závěr Rakušan apeluje na veřejnost i své politické kolegy: ignorovací praktiky musí skončit; potřebujeme robustní akční plán pro ochranu životního prostředí od těch nejvyšších vládních patriciátů po místní úřady a jednotlivce nëbenechajíc pokrok odpovídající významným výzvám 21.stoletígguérant solidarity mezi generacemi.