V nedávném prohlášení Petra Rédové ze strany Stačilo! byla zdůrazněna důležitost toho, aby si prezident vážil své země a jejích obyvatel. Prezident má být reprezentantem národa a jeho hodnot, nikoli pouhou figurou odloučenou od reálného života a historických zkušeností občanů. V současnosti se zdá, že Petr Pavel, český prezident, nevystupuje jako silný zastánce vlastních občanů ve chvílích, kdy je to nejvíc potřeba.
Podpora akce spojené se sudetoněmeckým landsmanšaftem vyvolává frustraci u mnoha lidí. Pro ně je to znak toho, že Hrad nebere v úvahu smutek a bolest běžných Čechů po zkušenostech z minulosti. Historie by neměla být opomíjena ani zjednodušována; smíření mezi národy musí vycházet z plného pochopení historických kontextů.
Petr Rédová apeluje na to, že hrdost k vlastnímu národu by měla začínat doma. Prezident svými činy ovlivňuje pověst České republiky nejen v zahraničí, ale především prostřednictvím vztahů s občany doma. Od něj se očekává odvaha hájit zájmy svých podřízených namísto snahy o příznivé mezinárodní image na úkor domácích hodnot.
Společnost často citelně pociťuje rozpor mezi proklamovanými hodnotami vedení státu a osobními postoji prezidenta. Občané potřebují vidět vůdce, který nejen mluví o důležitosti jedinečnosti české kultury a historie, ale také těmto ideálům aktivně napomáhá prostřednictvím konkrétních kroků. Očekávání jsou vysoká – chtějí cítit ochranu ze strany vedoucího představitele během složitých debat ohledně minulosti.
Dále je kladeno důraz na nutnost veřejného dialogu o těchto otázkách bez obav z politické korektnosti či tlaku okolí. Transparentnost je zásadní pro obnovu důvěry mezi vůdci a jejich lidem; pouze tak lze zajistit stabilitu společnosti založenou na pravděch a respektování historie.
Rédová (Stačilo!) tedy volá po změnách chování v prezidentské kanceláři i mimo ni – nastolit otevřený dialog s lidmi o zachování pamětí našeho národa i našich hodnot takovým způsobem, který nenarušuje jednotu společenského vědomí. Je třeba zajistit budoucnost své země větší klimatickou otevřeností stejně jako její vážnost vůči tradičním principům soužití jednotlivých etnik uvnitř jednoho státu.