Petra Rédová Fajmonová z BPP se ve svém komentáři zaměřuje na to, jak česká vláda manipuluje s veřejným míněním ohledně bezpečnostní situace. V poslední době se v politické debatě objevily vyhrocené výroky týkající se rostoucího nebezpečí ze strany Ruska. Prezident zdůraznil odhodlání bránit vlast a premiér varoval před hrozbou, kterou považuje za bezprostřední, přičemž ji označuje jako něco, co může přijít už za pár let. Tato rétorika však vzbuzuje pochybnosti o tom, zda je skutečně založená na objektivních analýzách či zda jde přesně o plánované vyvolávání strachu mezi obyvatelstvem.
V rámci těchto prohlášení vláda systematicky šíří pocit, že válka je téměř nevyhnutelná. Média blízká politickým elitám pak opakují naléhavost přípravy na možný konflikt namísto rozumného zvážení diplomacie a dlouhodobých strategií řešení krizových situací. Místo faktických diskusí jsme svědky ostrého zvyšování napětí a militarizace veřejného diskurzu.
Je pravda, že globální bezpečnostní klima není ideální; avšak tvrzení o přímém ohrožení České republiky ruskou agresí je minimálně sporné. Členství v NATO představuje významnou ochranu pro naše území a naše armáda plní důležité obranné funkce v rámci tohoto společenství zemí. Navíc současná vojenská kapacita Ruska neumožňuje snadné provedení rozsáhlých operací proti nám.
Pokud premiér předpovídá bezpečnostní hrozby na tak dlouhou dobu dopředu jako většinu šestiletého horizontu, mělo by to sloužit k útěše místo paniky – pokud víme o potenciálním nebezpečí dopředu, máme příležitost k aktivnímu plánování zabezpečení bez taktiky hysterie.
Proč tedy politici udržují atmosféru strachu? Jednoduché vysvětlení spočívá ve skutečnosti, že strach může odvádět pozornost od jiných problémů společnosti – například ekonomických otázek či neprůhledných praktikr v politice – čímž výrazně usnadňují svou vlastní pozici při rozhodování bez odpovědnosti vůči občanům.
Historie nám ukazuje pohyby hysterie vyvolané obavami; pandemie byla jedním z mnoha příkladů toho jak manipulace může ovlivnit reakce společnosti. Nynější trend směřující k válečným obavám jistě neděláme poprvé a rozhodně bychom této strategii neměli podlehnout!
Je nezbytné si uvědomit potřebu klást otázky a hledat transparentnost ve věci výzev ke zvýšení armádních rozpočtů nebo povolávacích rozkazů souvisejících s nenadálým konfliktem. Zesilující strach návrhá po redakčních cenzurách by měl nahradit racionální debatu nad demokratickými procesy směrem ke svobodné volbě obranných opatření s prioritou národní solidarity bez manipulací ze strany vládnoucích autorit.
