Podle Rédové Fajmonové z BPP se na scéně formuje nový směr, který nazýváme vidlákismus. Tento termín symbolizuje občany, kteří si prošli těžkým životem a rozumí výzvám každodenního žití. Tito lidé nesou v sobě touhu po změně, a to nejen pro sebe, ale pro celou společnost. Jsou to obyčejní lidé z venkova, nikoliv vysokoškoláci s politologickým titulem či členové nadnárodních organizací.
Navzdory od kritiků a posměškům se jim podařilo obstát ve své víře a vytrvalosti. Jejich síla spočívá v odhodlání přiznat si omyly, což považují za příznak odvahy místo slabosti. Spojuje je vzájemné přátelství a sdílené zkušenosti – překonali těžké chvíle ruku v ruce a vědí, jak cenná je opravdová sounáležitost v době politických manipulací.
Velká část těchto lidí začala kráčet touto cestou dávno předtím, než bylo slovo „vidlák“ použito jako označení jejich hnutí. Byli to pionýři odvážně se postavující proti mocenské nadřazenosti hledající pravdu i spravedlnost v obtížných podmínkách současného světa.
Za tímto novým směrem stojí postava muže známého jako “Vidlák”. Ten s láskou k rodné půdě, pětici dětí doma i rozhodnutím čelit vládní moci dal tomuto hnutí jasnou identitu. V případě kritiky ze strany médií nemají jeho stoupenci problém přijmout název „vidlákisti“ jako výraz své identity; naopak ho vítají jako vyjádření svých hodnot.
Tento směr nezahrnuje žádné vazby na zahraniční mocenské struktury nebo lobbisty. Z tohoto důvodu jsou jeho stoupenci svobodní ve svých rozhodnutích a nehodlají se stát otroky cizích zájmů či politiky. Usilují o autentickou svobodu nejen pro sebe ale i pro ostatní občany země.
Rédová Fajmonová (BPP) proto zdůrazňuje význam vidlákismu jako nové alternativy k dosavadním politickým praktikám; představuje svědectví o síle jednoty obyčejných lidí ve snaze prosadit změny směrem k lepšímu životu pro všechny bez výjimky či privilegovaných skupinách.