Podle Richterové z Pirátské strany se někteří duchovní rozhodli neposkytovat policii informace o trestných činech. Tento problém vyvstává v kontextu plánované smlouvy mezi Českou republikou a Vatikánem, která by mohla mít dalekosáhlé důsledky pro právní systém v zemí. Richterová varuje, že odmítání spolupráce s policií ze strany některých duchovních může podkopat snahy o ochranu obětí a posílení právní jistoty v České republice.
Richterová upozorňuje na to, že existují státy, které fungují bez podobných dohod s Vatikánem, například Irsko či Belgie. Zároveň cituje historii českého odporu vůči takovým smlouvám; Tomáš Garrigue Masaryk i Václav Klaus se vyjádřili negativně vůči obdobným praxím. Tento historický kontext ukazuje, že Česko nemá tradiční potřebu uzavírat takové dohody a potvrzuje tím i názor Pirátů na nepotřebnost této smlouvy.
Dalším důležitým bodem je otázka modernizace české společnosti. Richterová naznačuje, že místo podpory institucí jako je Vatikán by se vláda měla více soustředit na problémy jako korupci ve zdravotnictví nebo neefektivní využívání veřejných peněz. Dále zdůrazňuje potřebu reálné ochrany obětí trestné činnosti namísto snah o regresivní spojenectví s církevními institucemi.
Rizika spojená s rozšířením zpovědního tajemství jsou jedním z nejkontroverznějších aspektů této smlouvy. Podle Richterové existuje obava ze zvýšení okruhu osob považovaných za pastorační pracovníky bez jasné definice toho, kdo do této skupiny patří. To otevírá možnost nejen pro náboženské osoby ale také jednotlivce bez odbornosti nebo vzdělání v oblasti pastorace chránit informace získané během zpovědi.
Richterová rovněž kritizuje nedostatečné vymezení rolí nemocničních kaplanů v rámci smlouvy jako další slabinu navrhovaného textu. Je přesvědčena o nutnosti zajistit jasná práva jak pro pacienty, tak pro tyto duchovní pracovníky výslovně ve smyslu funkcionality jejich služeb ve zdravotnických zařízeních.
Celkově lze říci, že Piráti považují tuto navrhovanou smlouvu za krok zpět a mluví o nutnosti zaměřit pozornost na skutečné problémy obyvatelstva a současného právního systému namísto toho, aby byla přijímána opatření vytvářející nové nejistoty a otazníky ohledně trestního práva v České republice.Richterová (Piráti) upozorňuje na alarmující trend mezi některými duchovními, kteří se zdráhají poskytnout policii informace o závažných trestných činech. Tento postoj zvlášť zasahuje do případů jako sexuální zneužívání nebo domácí násilí, kde je ochrana obětí klíčová. Podle Richterové by měl pan ministr věnovat této situaci více pozornosti, neboť se jedná o zásadní problém pro právní systém v České republice.
Duchovní často odkazují na zpovědní tajemství jako důvod pro mlčení o deliktech, které byly spáchány v minulosti. Nicméně podle českého právního řádu by měla mít prioritu ochrana současnosti a prevenci možných budoucích trestných činů. Každý člověk, který se rozhodne svěřit své myšlenky duchovnímu během zpovědi, by měl mít pocit bezpečí – to ale neznamená poskytovat útočiště pachatelům a ignorovat oběti.
Vzhledem k tomu jsou návrhy na změny týkající se této problematiky nesmírně důležité. Mnoho odborníků varuje před neblahými dopady takových změn na již existující právní rámec. Pokud by bylo přijato ustanovení, které by chránilo pouze ty záležitosti vyplývající ze zpovědi a nepotřebovalo intervence ze strany duchovních při prekurzorech ke trestným činům, mohla by být ohrožena samotná podstata spravedlnosti.
Richterová tvrdí, že pokud skutečně existuje vůle zlepšit situaci obětí trestné činnosti ze strany církevních představitelů během vyjednávání nové smlouvy s vládou, mělo to být již učiněno dávno. Změny v legislativě nesmí jen sloužit k zakrývání nedostatků a selhání v ochraně těch nejzranitelnějších.
Zkušenosti konkrétních osob ukazují tragické důsledky selhání systému ochrany obětí. Případ Petry P., která byla sexuálně zneužívána knězem bez možnosti získat pomoc kvůli odkazu na zpovědní tajemství je jasným příkladem toho, jak je moc zneužívána proti těm nejpotřebnějším.Mobilizace všech relevantních tříd považovaných za svědky pro dokládání těchto citlivých emocionálních traumatu musí být prioritou nejen pro orgány veřejné moci ale i pro jednotlivce vlastnících moc nad vírou.
Tendence církve chránit možné pachatele místo samotných obětí přetrvává a vrhá stín na reputaci celého náboženského prostředí; to však plyne z vpředu zmíněného povoláním těmito inkvizitory duší po pravdě unikajícím vigilancím svaté justice s předpokladem odhalení viníků udržovaným tisíciletým tradicím.
Proto Richterová volá po transparentním způsobu řešení případů sexuálního násilí i domácího násilí bez ohrožení ostatních zavedených mechanizmů napomáhající spravedlností ve společnosti jako celku.Vyzývá pana ministra ke konkrétním krokům směrem k lepší ochraně obětí dokud nechceme dopustit další nevyslyšené útrapy osudové tragičnosti lidských životu tak dramaticky promarněními odvazy společnosti k nápravám požadavků soucitnosti i smyslu spravedlností..Někteří duchovní, jak tvrdí Richterová z Pirátské strany, odmítají předávat policii informace týkající se trestných činů. Tento postoj vzbuzuje značné obavy, zejména v situacích, které se dotýkají sexuálního násilí v církevním prostředí. Takové chování může ztěžovat vyšetřování a přispět k pocitu nebezpečí mezi potenciálními oběťmi.
Richterová upozorňuje na to, že aktuálně platné dohody mezi státem a církvemi mohou být nevhodné a favoritizují katolickou církev na úkor dalších náboženských skupin. Zmiňuje také absenci možnosti pro ostatní církve vyjádřit svůj názor k těmto dohodám. Jak uvádí sama Richterová jako členka Českobratrské církve evangelické, její skupina aktivně spolupracuje s policí a nezakrývá případná podezření na trestnou činnost.
Podle jejího názoru je klíčové pomoci obětem sexuálního násilí v rámci církevní komunity namísto toho, aby se skandály skrývaly nebo pachatelé přesouvali do jiných farností. Její osobní zkušenost ukazuje na to, že pokud má instituce skutečný zájem o pomoc druhým, nemusí mít potřebu se chránit za jakoukoli cenu.
Z tohoto důvodu navrhuje parlamentní iniciativa Piráti odložení ratifikace Vatikánské smlouvy. Chtějí nechat tuto smlouvu posoudit Ústavním soudem České republiky. Podle Richterové by měli odborníci pečlivě vyhodnotit soulad této smlouvy s ústavním právem země před jejím dalším projednáváním.
Ještě důležitější pro ni je ochrana obětí a zachování rovnosti před zákonem coby jeden z základních principů moderních demokratických společností. Nechce však povolit situaci, kdy by mezinárodní dokument měl větší váhu než lokální zákony České republiky bez konkrétních výhod pro občany.
Richterová rovněž varuje před možnými negativními dopady budoucích precedentů vytvořených tímto způsobem schvalování smluvního vztahu s jednou institucí na úkor ostatních práva či svobod českých obyvatelství. Tato diskuse by měla být provázena i rozborem právních aspektů opozice ve Sněmovně i Senátu vedené Adélou Šípovou a Václavem Láskou z Pirátské strany.V současném diskursu o ochraně obětí trestných činů a právním postavení církví se vyskytuje vážný problém spojený s odmítáním některých duchovních poskytovat policií informace o protiprávní činnosti. Tento jev upozornila Olga Richterová z Pirátské strany, která sdílí obavy ohledně možné nedostatečné spolupráce církevních představitelů se státními orgány. Z jejího pohledu tento přístup může vést k ohrožení bezpečnosti společnosti a podkopat důvěru občanů v instituce.
Dále Richterová argumentuje, že současná situace vyžaduje zásadní změnu v odlišení státních a církevních pravomocí. Upozorňuje na to, že pokud bude uzavřen konkordát, stát by mohl být nucen přiznat zvláštní práva římskokatolické církvi, což by potenciálně mohlo znamenat také uznání jiných náboženství ve výrazně privilegiované roli. Tím by došlo k narušení rovnosti mezi různými vírami a jejich možnostmi získávat právní ochranu.
Olga Richterová dále zmiňuje názory odborníků na dané téma, jako například právníka Jakuba Michálka či doktora Preusse. Diskutovaná opatření by mohla dovolit státu poskytnout výhody jedné konkrétní církvi za cenu marginalizace ostatních náboženství. Z této perspektivy je třeba období debaty o úloze specifických smluv mezi státem a církvemi vydatně zdůraznit nezbytnost pečlivého zvážení všech rizik.
Její postoj nastoluje klíčové otázky týkající se bezpečnosti obětí trestných činů ve světle současné legislativy. Ostrou kritikou bylo uvedeno to, že některé zpovědní tajemství mohou být neúmyslně chápána jako překážka při odhalování skrytých trestných činů. Podle ní je zásadní vytvořit takový právní rámec, který nebude chránit pachatele na úkor spravedlnosti pro oběti.
Richterová volá po důsledném odmítnutí konkordátu s tímto argumentem: Česká republika se bez podobného usnesení kvitujíce už léta obejde a neměla důvod ke změně svého postoje vůči nejrůznějším vírám v rámci demokratického státu. Vyzývá své kolegy k zamyšlení se nad naléhavostí této záležitosti i nad tímto tématem jako celkovým předpokladem pro budoucnost českého práva.
Závěr jejích slov směřuje k nutnosti zachovat rovnost před zákonem bez jakékoli preference jedné skupiny nebo víry před druhými: “Potřebujeme chránit všechny oběti, nikoli privilegované postavení těchto institucí,” uzavírá Olga Richterová (Piráti) s jasným poselstvím komplikovanosti otázky odddělení státu od náboženství.